Jeho silvestrovskou generálku a hlavní večer mohli sledovat letos opět tisíce lidí, protože novoroční přenos z Rudolfina vysílala i ČT Art. Koncert přinesl i dvě novinky – řídil ho Tomáš Netopil, nyní působící v Essenu, a místo onemocnělé Američanky Ailyn Perézové zpívala naše sopranistka Kateřina Kněžíková.

Hlavní novinka však byla v programu večera, neboť italské bel canto a árie z oper 19. století nezaznívají na Silvestra ani na Nový rok často. Filharmonikům i Netopilovi ale změna vyšla skvěle a přispěl k tomu i ideální pěvecký pár, manželé Adam Plachetka a zmíněná Kateřina Kněžíková.

Když k tomu připojíme i moderaci ředitele ČF Davida Marečka, tak se áriím z oper Donizettiho a Rossiniho a hudbě Verdiho dostalo prvotřídní interpretace. Večer tak byl dobrým úvodem letošního roku včetně nových bílých kostýmů dámských členek orchestru.

Silvestrovský koncert Berlínské filharmonie v našich kinech opět slavil úspěch i díky nápadité dramaturgii šéfdirigenta sira Simona Rattlea, jenž zařadil nejen dva Dvořákovy Slovanské tance (jako loni), ale i málo hraného Maďara Zoltána Kodályho – suitu z opery Háry János s typickými tanci, kde se uplatnil i sólista na cimbál!

Ale největší hvězdou večera a objevem pro mnohé byl jednadevadesátiletý pianista Menahem Pressler podáním Mozartova Klavírního koncertu A dur, KV 488. Pressler, původem německý Žid, který se zachránil útěkem do USA před holocaustem, hrál pak dlouho v komorním triu a až později, když většina myslí na odpočinek, začal hrát sólově. Jeho Mozart plný jemností byl trochu návratem do dob, kdy rychlost a ekvilibristika nebyly hlavním rysem interpretace. Mimochodem jsme se od moderátorky přenosu dověděli, že Pressler si opět před dvěma lety zvolil německé občanství kromě amerického. V publiku nechyběla ani kancléřka Merkelová.

Vídeňský novoroční koncert přenášela opět ČT, a tak jsme mohli sledovat popáté při této slavnostní příležitosti v čele Vídeňských filharmoniků Zubina Mehtu v tradičním programu valčíků a kvapíků rodiny Straussů a dalších, ale tentokrát s orientálním nádechem (pocta indickému původu Mehty, který ve Vídni studoval) a s technickými motivy (pocta místní technické univerzitě a zálibě Johanna Strausse ml. v technice.).

A při Šampaňském kvapíku Dána Lumbye došlo i na přípitek šampaňským dirigenta během skladby, což v usedlejší Vídni nebývá zvykem. Při Explozi Johanna Strausse ml. se dokonce střílelo a končilo se jako vždy Radeckého pochodem. Mehta a Vídeň patří k sobě, což publikum v čele s rakouským prezidentem Heinzem Fischerem vřele ocenilo.