Hudebně to ještě nebylo zdaleka nejhorší, všichni zúčastnění v čele s dirigentem Jakubem Hrůšou odvedli ve středu večer ve skladbách Smetany a Dvořáka slušnou práci a hráči i sboristé ze všech českých profesionálních těles podali za daných podmínek úctyhodné výkony.

Vynikající byli i pěvečtí sólisté, kteří v kvalitně amplifikovaném megaprostoru byli – alespoň v přízemí – dobře slyšet a neztráceli se.

Vyzvedněme hlavně výkony obou sopranistek – Evy Urbanové v Libušině proroctví a Portoričanky Any Maríi Martínezové se skvělou češtinou v áriích z Rusalky. Zaskakující slovenský tenorista Miro Dvorský (za Mexičana Vargase) měl těžkou úlohu, ale zhostil se jí na přijatelné úrovni.

Při pohledu do téměř prázdné haly – přišly pouze sotva dva tisíce lidí – veškeré úsilí účinkujících však připadalo dost tristní, když uvážíme, že i většina příchozích byla nepřipravena a tleskala do vět závěrečné Dvořákovy Novosvětské.

Těžko chápat, proč nebyl galakoncert umístěn třeba do prostor Kongresového paláce.