Bůh sečetl tvé skutky a ukončil je, tak zní volný překlad. Procházímeli kolem postmoderních plakátů hudebního projektu Bounce! Bounce!, máme pocit, že konec světa se opravdu blíží. Jsou totiž plné makabrózních odkazů, potemnělých sdělení a zlověstných předpovědí.

Plakáty vytvořilo několik výtvarníků z Čech, Moravy, ale také Indonésie či Litvy. Mezi nimi je i Kay Buriánek, který stál v čele skupiny Sunshine a podílí se mimo jiné právě na projektu Bounce! Bounce!

Všichni autoři čerpají z postmoderních komiksů, plakátů béčkových hororů či z námětů tetování. Mají rádi výrazná hesla, křiklavé barvy nebo si minimalisticky vystačí pouze s černou a bílou.

Výtvarníci podílející se na výstavě Mene mene tekel upharsin, zpracovávají kontroverzní témata.

Výtvarníci podílející se na výstavě Mene mene tekel upharsin, zpracovávají kontroverzní témata.

FOTO: Katalog výstavy

To, že jednotliví tvůrci zpracovávají kontroverzní témata prostřednictvím lidských kostí, nahoty či apokalyptických odkazů, nesouvisí s prvoplánovou snahou šokovat. Chtějí spíše návštěvníka expozice zastavit na okamžik v jeho hektickém životě a vnuknout mu myšlenky o smyslu toho kolem.

Tvůrci ale používají zmíněný vizuál i jako drzou nadsázku či zkarikovaný škleb. Když sledujeme sedícího opelichaného a mrtvolně sešlého havrana na gramofonu, který svým drápem ozvučuje vinyl, nelze se ubránit pousmání.

A když vidíme, že krásné dívce odkapává make up z tváře, aby se odhalila syrová lebka, skoro až mrazí. Ale je to spíš takové lechtání na páteři, jako když jsme v kině na napínavém filmu.

Výstava si pohrává s choulostivými fenomény zprostředkovanou formou. Témata oscilují mezi dramatem a fraškou. Když se něčeho člověk bojí, má tendenci zdroj svého strachu ironizovat. Právě tímto způsobem bychom měli výstavu vstřebávat. I když nikdo neví, co přijde...