Hlavní obsah

Výstava, která je varováním světu

Novinky, Jan Šída

Není zrovna běžné, aby se výstava věnovaná postmoderní vizualitě jmenovala podle citace ze Starého zákona. Opavská expozice si za svůj název zvolila na první pohled jazykolam Mene mene tekel upharsin, který pochází z knihy Daniel a je považován za boží varování. Krále, jeho říše, případně všech lidí a jejich světa.

Foto: Katalog výstavy

Výtvarníci podílející se na výstavě Mene mene tekel upharsin, zpracovávají kontroverzní témata.

Článek

Bůh sečetl tvé skutky a ukončil je, tak zní volný překlad. Procházímeli kolem postmoderních plakátů hudebního projektu Bounce! Bounce!, máme pocit, že konec světa se opravdu blíží. Jsou totiž plné makabrózních odkazů, potemnělých sdělení a zlověstných předpovědí.

Plakáty vytvořilo několik výtvarníků z Čech, Moravy, ale také Indonésie či Litvy. Mezi nimi je i Kay Buriánek, který stál v čele skupiny Sunshine a podílí se mimo jiné právě na projektu Bounce! Bounce!

Všichni autoři čerpají z postmoderních komiksů, plakátů béčkových hororů či z námětů tetování. Mají rádi výrazná hesla, křiklavé barvy nebo si minimalisticky vystačí pouze s černou a bílou.

Foto: Katalog výstavy

Výtvarníci podílející se na výstavě Mene mene tekel upharsin, zpracovávají kontroverzní témata.

To, že jednotliví tvůrci zpracovávají kontroverzní témata prostřednictvím lidských kostí, nahoty či apokalyptických odkazů, nesouvisí s prvoplánovou snahou šokovat. Chtějí spíše návštěvníka expozice zastavit na okamžik v jeho hektickém životě a vnuknout mu myšlenky o smyslu toho kolem.

Tvůrci ale používají zmíněný vizuál i jako drzou nadsázku či zkarikovaný škleb. Když sledujeme sedícího opelichaného a mrtvolně sešlého havrana na gramofonu, který svým drápem ozvučuje vinyl, nelze se ubránit pousmání.

A když vidíme, že krásné dívce odkapává make up z tváře, aby se odhalila syrová lebka, skoro až mrazí. Ale je to spíš takové lechtání na páteři, jako když jsme v kině na napínavém filmu.

Výstava si pohrává s choulostivými fenomény zprostředkovanou formou. Témata oscilují mezi dramatem a fraškou. Když se něčeho člověk bojí, má tendenci zdroj svého strachu ironizovat. Právě tímto způsobem bychom měli výstavu vstřebávat. I když nikdo neví, co přijde...

Reklama

Výběr článků

Načítám