Nové album je veselejší než vaše minulé nahrávky. Proč?

Jsem ráda, že vám tak připadá, protože to bylo přesně to, co jsem chtěla. Je věnované mé mamince, která byla můj největší fanoušek a která před třemi lety zemřela. Krátce předtím mi řekla, že si poslechla všechna má alba. Hudba na nich ji prý uklidnila a měla pocit, že jsme spolu.

Dodala ale, abych požádala autora hudby Milana Vyskočániho a svého manžela a autora textů Petera Lipovského, aby mi napsali písničky, při kterých budu moci i tancovat.

Vaše maminka se také věnovala zpívání?

Měla velký talent, ze kterého jsem část zdědila. Když byla mladá, dělali nábor do Slovenského ľudového umeleckého kolektívu a ona si schovala kufřík s tím, že uteče z domu a stane se jeho členkou. Nakonec se jí to nepodařilo, její kufřík babička našla a maminka musela zůstat ve své rodné vsi.

Babička ji ve zpívání nepodporovala, pro ni nebylo členství ve SĽUK profesí, ale cirkusem. Kdyby se má maminka dostala alespoň do Bratislavy, jistě by se prosadila. Měla velký talent a hlas velmi podobný mému, také alt. Nakonec se alespoň realizovala při zpívání v kostele.

Na album jste o ní napsala text Édesanyám, přitom jste se dosud jako textařka vůbec neprofilovala…

Neměla jsem potřebu, protože si myslím, že by texty měli psát ti, kteří to umějí. Můj manžel Peter Lipovský je skvělý básník, který umí obsáhnout velké příběhy. Myslela jsem nejdřív, že si do té písně vypůjčím verše maďarského poety Sándora Pëtöfiho, jenž napsal nádhernou báseň věnovanou matce.

Potom jsem si ale uvědomila, že je natolik osobní, že to nemohu udělat a musím si napsat vlastní text. Netvrdím, že tak vznikla báseň, každopádně v něm jsou upřímné myšlenky. Dlouho jsem pak ale ještě sbírala sebevědomí k tomu, abych ho vůbec použila.

Jak moc vás zasáhla smrt matky?

Zásadně, a nejenom mě. Její odchod se podepsal na celé naší rodině, především zdravotně. Velice těžko jsme to nesli a pořád ještě neseme. Maminka byla výjimečná svou povahou, křehká a současně silná, ojedinělá tím, jak se k nám chovala. Časem jsme si ale uvědomili, že musíme skončit se smutkem a stát se jejími pokračovateli.

Veselými písněmi na nové desce chci říct lidem, kteří prožívají a snášejí podobnou bolest, že ti tam nahoře si nepřejí nic jiného, než abychom žili radostně a byli oporou pro ty, kteří tu jsou s námi. Dávají nám různá znamení, a aby je člověk vnímal, musí smutek odložit. Umění chápat, co je mezi nebem a zemí, je nám přirozeně dáno.

Kvůli smutku to ale nejsme schopni vnímat. Od své maminky jsem dostala spoustu znamení a vím, že je jí tam nahoře dobře. Více se trápíme my na zemi, ne oni v nebi.

Text k písni Za lásku napsal Milan Lasica a je věnovaný herečce Emílii Vášáryové. Proč ho pro ni napsal?

Nevěnoval jí ho on, ale věnovala jsem jí ho já. Chtěla jsem od něho nějaký text už před lety. Slíbil mi ho, ale nenapsal. Když jsem pak chvíli pracovala ve Slovenském národním divadle, přála jsem si zkoušet s Emílií Vášáryovou. Podařilo se to, zkoušely jsme spolu inscenaci.

V té době odešel do uměleckého nebe její muž a můj bývalý děkan, výtvarník a úžasný člověk Milan Čorba. Ona však zkoušela dál, rozhodla se svého smutku si nevšímat.

Vzpomínám si, že jsme na jedné zkoušce seděly na kanapi, držely se za ruku a ona mi řekla, že nebude vdova. Statečně smutku čelila. Když jsem pak ten večer odcházela, zavolala jsem znovu Milanu Lasicovi s prosbou o text. On mi řekl, že mu bude ctí, rozloučili jsme se a za několik měsíců mi ho poslal.

Proč se vaše nové album jmenuje Jolanka?

Jolanka byla moje maminka.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: