Odvážil se Jiří Jelínek. Ve městě Zemanova kouzlení, ve Zlíně, Cestu do pravěku vrátil na jeviště Městského divadla. A povedlo se mu to náramně.

Jelínek má stejně bohatou fantazii, prostořekost a dětskou duši jako Zeman, který podobně jako jeho jmenovec Bořivoj s Pyšnou princeznou vyvracejí tvrzení, že děti padesátých let jenom trpěly s Malým partyzánem nebo s Koncem strašidel.

Ještě jedna vlastnost zdobí Zemana i Jelínka: hravost. Od prvního výstupu v jejich Cestě do pravěku jde o hru na cestu proti proudu vývoje života na Zemi. U filmaře přiznanou nálezem mamutího klu, u divadelníka rozpravou o mobilních telefonech v hledišti.

 Tomáš David, Jana Drgová, Pavel Vacke, nad nimi Vojtěch Johaník na cestě do pravěku.

Tomáš David, Jana Drgová, Pavel Vacek, nad nimi Vojtěch Johaník na cestě do pravěku

FOTO: Právo - Jiří P. Kříž

Podle jejich zvonění se najdou herci Pavel Vacek, Tomáš David, Vojtěch Johaník a Jana Drgová – u Zemana hrají podobně jako u Foglara jen kluci. Při stěhování haraburdí najdou dávno zapomenutý deník z výpravy od doby ledové až po prvohory. Vzpomeňte si, ve filmu také skoro ztracený. No a pak stačí zamhouřit oči a zavzpomínat, jak to bylo.

Je celkem snadné ukázat na jevišti, že člověk pochází z opice – moc se nediskutuje, jestli má pravdu Darwin, nebo bible. Evoluci zkrátka vzali na svá bedra komedianti, takže ne každý živočišný druh se jim vyvedl dokonale. Ovšem mají k dispozici něco, co neznal ani Karel Zeman. Suchý zip. Takže když má žirafa místo kýty sloní hlavu, jde to spravit.

Jako u Zemana je vyvrcholením Jelínkovy Cesty do pravěku bitva dvou dinosaurů bez vítěze. Konec všech oblud druhohor předvedli autoři ve vteřině, zkrátka jim vypustili duši. Výtvarně s tím vším Jelínkovi pomáhala Erika Čičmanová, hudbu a pěkné písničky složil Tomáš David.

Herci si lámali hlavu, jak to všechno zahrát, aby to bylo Jelínkovo. A tak to nakonec všichni hrají, jako by na jevišti byl sám autor. A všichni se na Cestě do pravěku baví náramně.

Jiří Jelínek: Cesta do pravěku
Režie: Jiří Jelínek, dramaturgie: Vladimír Fekar. Česká premiéra 2. listopadu, Městské divadlo Zlín.

Celkové hodnocení 90 %