Nová deska nabízí odlišná témata i pohled, řekla Mucha Novinkám. „Deska je výňatek z mojí končící puberty a vpádu do světa matek, navíc opuštěnejch. Na první byly písně z osmnácti, teď je mi čtyřiadvacet. Pokouším se zabývat i jinými pocity, i když nasranost je krásná v tom, že jede na základě impulsů. Nasrali mě sousedi, tak jsem napsala píseň, jak je to hrozný v našem domě.“

Sama popsala, jaké texty má nejraději: „Humor vítězí, kde se sama textu směju při tvorbě, vím, že ho budu dlouho hrát.“ Hned však dodává: „Já ale texty nevypichuju. Nevím, jestli je to síla slova, jaký podíl mají slova a jaký můj výraz, jestli to není něco z teatrálního úletu, co publikum přitahuje.“

Právě neobvykle otevřené texty plné vzteku k ní připoutaly pozornost. Kvůli množství vulgarit byla přirovnávána k hvězdě pornofolku Závišovi, se kterou taky vystupuje. „Hraju s ním ráda, je na něm vidět, že je rád, že není na scéně sám. Lidi přijdou zařvat si – Já na vojnu nepudu, já to mrdám. Já jsem to viděla a bylo mi jasné, že jim musím zahrát ty nejsprostší písně. Zpívej těm lidem Nepojedeš nikam, budeš doma kojit. Už na mě pískali.“

Nikola dodává, že by mohla být Závišem v sukni: „Kdybych chtěla, jsem ženská, tak si myslím, že tu prostor je, ale já nechci dělat to, co on, být permanentně obklopena takovými kokoty není žádný med a znamená to chlastat.“

Nová desky podle Muchy také vznikala jinak než předchozí Slovácká epopej, protože se už na ní podílela celá kapela: „V rámci oťukávání jsme zjistili, že můžou písně vznikat společně. Ve Slovácké epopeji jsme předělávali moje hotové písně. Teď jsme prahli po jiných věcech, vystačili jsme s mým riffem, s kouskem textu. Proces trvá o něco dýl, ale podílíme se na něm všichni a mám zpětnou vazbu. Donesu kus, oni se toho chopí a řeknou mi – tady je třeba dodělat tohle, tam ještě kus textu. Mně stačí, že ten kousek je ode mne a že se z něj dá něco udělat.“

Okamžitě ale zdůraznila, že základ písně je její: „Riff, námět a texty dělám stále sama.“

Mucha si pochvaluje zejména přínos Evžena Kyšperského z Květů, který se významnou měrou podílí na podobě desek. Jak ale poznamenala, spolupráce končí: „Máme ještě jednu společnou šňůru. Evžen Kyšperský odchází a já si budu muset stoupnout před kapelu a říci jim sama, co mají udělat.“

Odchod Kyšperského ji netěší: „Je to, jako by mě vypustil do života. Já jsem plakala, vždyť jsem se ještě nic nenaučila.“

I když by se chtěla zlepšovat, říká: „Věřím, že dokonalosti nelze dosáhnout.“ Hned však dodává: „Jestli ale ta nespokojenost není hnací pohon, když je to ideál být nespokojená?“