Studoval jste design a filmovou animaci. Jak jste se dostal k hudbě?

To je legrační, teď na turné říkám ten příběh skoro každý večer. V podstatě to bylo kvůli holce, i když to může znít jako klišé.

Po škole jsem pracoval jako animátor a všechno šlo jakoby podle plánu. A pak můj vztah jednoho dne začal odumírat a můj život nabral jiný směr. Všechno jsem rychle opustil – práci, přítelkyni, dům. Potřeboval jsem něco mnohem bezprostřednějšího než je film nebo animace, něco, co by mi pomohlo pochopit, co se děje, všechno to pro mě bylo nové. Přišel jsem na to, že zpěv a vokalizování jsou tím bezprostředním zdrojem a vyjádřením těchto mých pocitů. A už jsem nepřestal.

Zpíval jste od počátku anglicky?

Ano.

Jak to přijímalo izraelské publikum?

To je těžká otázka. Dnes se to zdá jasné, že lidé v Izraeli zpívají anglicky. Ale když jsem okolo roku 2006 začínal, tak to vlastně pořád bylo tabu, angličtinu byste v rádiu nezaslechl. Postupně ale média a posluchači pochopili, že to, co dělám já a další, nesouvisí s vlastenectvím. Souvisí to s osobností umělce – já mluvím anglicky, protože jsem vyrostl na Jamajce –, ale také s tím, že hudba, kterou většina poslouchá, je anglická, z Británie anebo Ameriky.

Když už jste zmínil Jamajku, ovlivnila vás i po hudební stránce?

Neřekl bych. Byl jsem dítě, odjel jsem odtamtud, když mi bylo 11 roků. Reggae neposlouchám, i když mám rád Boba Marleyho. Ale kdo ne.

Uspěl jste s kapelou, ale pak jste se vydal na sólovou kariéru. Proč?

Ona to nebyla tak úplně kapela. Už název to vyjadřoval, jmenovali jsme se Asaf Avidan & The Mojos. Byly to mé písně a kompozice a já jsem po třech albech cítil, že nechci psát jen pro tradičně obsazenou rockovou kapelu. Chtěl jsem se vydat jinými směry.

Co vás inspiruje ke komponování?

Slabé chvilky ztráty naděje.

Asi jste takto musel odpovídat už dříve.

Ne, je to poprvé. Já totiž zrovna teď sedím u počítače a sepisuji pro tiskové materiály poznámky o novém albu, které se chystá k vydání. Přistihl jste mě ve vzácné chvíli, kdy se snažím sám sobě vysvětlit, o čem píšu.

A jste s novým albem spokojen?

To se těžko říká. Jsem do toho teď příliš ponořen.

Už je hotové?

Ano, teď se dělá mastering.

Vaše nynější turné je akustické. Hrajete úplně sám?

Ano.

Jsou ty písně jiné? A hrajete i nějaké nové?

Pár nových písní tam je. S tím aranžmá je to různé. Záleží, jak byla ta která píseň napsána. Pro mě je to zajímavý proces, je to velmi upřímná interpretace těch písní. Ukazují genezi mých citů v době, kdy vznikly, než byly produkčně upraveny.

Máte i vy pocit znovuobjevování sebe sama, když jdete takto na dřeň tvorby?

Zcela určitě, a to bylo úmyslem tohoto turné. Loni jsme v rámci turné k albu Different Pulses odehráli velké koncerty a hráli na velkých festivalech. Měl jsem koncem toho roku pocit, že si potřebuji připomenout, proč komponování hudby a psaní písní miluji.