Vystavujete často svá díla v galeriích?

Právě že téměř vůbec. Maximálně v rámci nějakých společných akcí, ale že bych se prezentoval takto samostatně, tak to si nepamatuji.

Ale já se cítím víc jako komiksový kreslíř než jako malíř. Ale když mě oslovil kurátor Jan Kunze, jestli bych nechtěl nějaké práce vystavit v Opavě, souhlasil jsem. Pocházím totiž z Jeseníku a mám k tomuto kraji blízký vztah.

Vaše výstava je putovní. Ve kterých městech ji mohli lidé vidět?

Kurátor chtěl, aby byly výstavy doprovázeny také dalším programem. Hudebními vystoupeními, workshopy či přednáškami. V Opavě proběhly moje sólové koncerty jako Jaromíra 99, dále zahrály kapely Kafka Band a Priessnitz. Potom výstava putovala do Galerie Sýpka ve Valašském Meziříčí, dále na zámek v Hradci nad Moravicí a nyní je v Chrudimi. A příští rok by měla pokračovat do Olomouce a do Tábora.

Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 sází hodně na kontrast černé a bílé barvy.

Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 sází hodně na kontrast černé a bílé barvy.

FOTO: Právo - Jan Šída

Liší se nějak jednotlivé výstavy?

Především prostorem. V Opavě třeba bylo možné díky vhodnému interiéru zapojit doprovodnou projekci. Složení vystavovaných prací se mění podle toho, jestli něco prodám. Pokud ano, volné místo doplním jiným dílem. Jeden obraz stojí kolem deseti, dvanácti tisíc. Občas dělám i portréty na zakázku, nicméně času je málo, protože se věnuji dalším aktivitám.

Proč jste nazval výstavu zrovna Kill-Time?

V češtině pro ten anglický termín existuje hezké slovo kratochvílení. Souvisí to právě s mou další činností. Obrazy, které vidíte na výstavě, jsou spíše koníček. Hlavní má pracovní činnost je kreslení komiksů na zakázku, případně výtvarná práce na nějakém filmu, jako byl třeba Alois Nebel nebo Franz Kafka.

V galerii jsou vystaveny i zbytky materiálu, ze kterého své obrazy vytváříte. Jaký je přesný technologický postup?

Často sestavuji z odpadu nějaké abstraktní obrazy a mnohdy z nich vznikne i lepší dílo. A lidé se toho papíru, ze kterého je práce vytvořená, mohou dotýkat nebo si i kus odnést domů. Té mé tvorbě se říká hezky česky kratochvilné vystřihovánky, německy scherenshnift a anglicky paper cut. Jedná se o tradiční lidovou metodu od nás ze Sudet. Už od dětství mě to zajímalo a já se rád nechávám inspirovat lidovou tvorbou. Dokonce i v počítači tuto metodu simuluji, třeba jsem tak dělal komiksovou adaptaci Kafkova románu Zámek.

Proč používáte pouze černou, bílou a šedou barvu?

Zrovna v poslední době jsem začal používat i další barvy. Spolupracuji se spisovatelem Rudišem na komiksu Dawson City, který pojednává o polárníkovi Eskymo Welzlovi. Obzor se mi rozšiřuje a počítám, že v budoucnu budou mé práce hrát barvami.

Vaše práce jsou hodně temné, najdeme na nich hřbitovy, oběšence či vraždy. Jsou inspirovány vašimi zážitky?

Důležitý je nápad. Idea budoucího díla pak vzniká složitě. Jsou to takové záblesky a zbytky snů, co zůstanou v hlavě jen v siluetách. Taková témata hodně používám právě u siluetové tvorby. U ní se redukuje původní tvar do zredukované zkratky.

Živíte se tedy hlavně komiksovou tvorbou?

Ano, mám štěstí, že mě dlouhodobě živí zakázky. Po těch letech jsem už schopen určit, jak dlouho bude ta práce trvat. Jeden komiks trvá tak od šesti měsíců do roku. Od zahraničních zadavatelů mám často daný scénář, jindy děj vzniká průběžně. Například při mé spolupráci se spisovatelem Rudišem. Dohromady vymýšlíme příběh, on to zapisuje a já u toho rovnou skicuji.

Byl komiks a pak i film Alois Nebel pro vás zlomový bod?

Rozhodně. Alois Nebel vše nastartoval a do zahraničí mi pomohl i komiks o Franzi Kafkovi. Třeba londýnské vydavatelství má přesah až do Spojených států i Kanady, kde komiks vyšel. A znají ho i v Německu či v Polsku.

Pracujete nyní na dalším komiksu?

Ano, dělám na jednom komiksu pro českého vydavatele. A s Jaroslavem Rudišem máme rozpracováno několik témat. Průběžně také pracuji na komiksových povídkách beze slov.