Článek
Výstava v pražské galerii Polagraph je ukázkou toho, jak forma a obsah mohou při vzájemné symbióze vytvořit interesantní obrazové dílo.
Právě použití Polaroidu akcentuje estetickou archaičnost průmyslových zákoutí Kladna, jeho vlajkového symbolu, místní Poldovky, i prorůstání přírody do odcizených míst fabrik. Jako by se fotograf a posléze i pozorovatel díval na vše přes jakýsi zamlžený filtr. Některé snímky evokují staré fotografie zaniklých míst doby Rakousko-Uherska. Mají v sobě brutální poetiku dávno ztracených romantických chvil.
Není náhodou, že dané prostory si fotograf nejprve „osahal“ jako dítě. Díky klukovským hrám v daném mikrokosmu je primárně pochopil, vstřebal a teprve poté je byl schopen předložit veřejnosti.
Tajemství i mystično můžeme najít na snímcích „obyčejných“ továrních objektů
Jiný tvůrce, který by nebyl s duchem místa takto emocionálně spjatý, by měl mnohem obtížnější úlohu ve vystižení podstaty věci. Protože proniknutí do daného prostoru především celou svou osobností dává velkou šanci vysvětlit dané téma pomocí obrazu.
Dobrou taktikou je snaha Vejvančického akcentovat určité prvky pomocí zvětšeného obrazu. Zvětšenina 100x100 centimetrů nafukuje původní formát 4x5 palců do poněkud abstraktních dimenzí. Betonové budovy, lidmi dávno zanechané svému osudu, vypadají jako chrámy neznámých kultur. A bujná vegetace, která je obklopuje, evokuje v člověku tajemnou džungli.
Výstava nastoluje ještě jednu důležitou otázku. Nakolik návrat k Polaroidu ovlivní kulturu i samotný showbusiness. Možná se v budoucnu vrátíme k tomuto zobrazování a Polaroid bude takříkajíc „in“.
První vlaštovkou mohou být nejen Vejvančického fotografie rozpadlých budov, ale také jeho promo fotky skupiny Zrní. Patří tedy budoucnost Polaroidu?
| Šimon Vejvančický: Industriální Kladno |
|---|
| Galerie Polagraph, Praha, do 31. října |