Teprve letos na jaře se chytila. Momentálně patří k nejúspěšnějším skupinám ve Spojených státech, už 45 týdnů je k nalezení v prestižním žebříčku Billboardu, mezi singly boduje titulní skladba desky.

Na světě jsou Yellowcard již od roku 1997. Začínali v pěti, ovšem před realizací Ocean Avenue od nich odešel původní baskytarista Alex Lewis. Debutovali v roce 2001 kolekcí One for the Kids u společnosti Lobster. Líbili se a zanedlouho podepsali smlouvu s koncernem Capitol. Ještě vydali maxisingl The Underdog, a pak už vyrazili do světa.

Pop punk s houslemi

Budeme-li ve zvuku skupiny hledat něco zajímavého, objevíme housle Seana Mackina. Pro pop punk, kterým se Yellowcard na desce prezentují, je to zvláštní zpestření. Ovšem funguje. Nejsou ve všech skladbách, čtveřice s nimi nakládala velmi citlivě.

Nebýt houslí, byla by kapela snadno zaměnitelná. Ve Spojených státech je to senzace, ale její písničky nejsou až tolik originální. Mají ale silný melodický tah, i když ne vždy nápad, jsou funkčně krátké, a tak deska odsýpá. 

Bohužel se po prvních šesti kouscích stane velmi monotónní a kapela to nezachrání ani v textech. V podstatě jsou nezajímavé, neboť kvarteto zpívá jen o bezstarostném mladistvém žití. Osvěžením je snad jen předposlední akustická One Year, Six Months. Pak už je to jedna středně dlouhá pop-punková linie.

Yellowcard: Ocean Avenue

EMI, 47:29