Článek
Statisíce lidí v době první světové války utíkaly do vnitrozemí habsburské monarchie z obavy před násilím, před pohyby fronty, ze zničených vesnic a okupovaných měst. Obyvatelé českých zemí se tak s uprchlíky setkali poprvé v moderních dějinách, přesto zůstávají jejich osudy pozapomenuty.
„Zvláště pro židovské obyvatele patřil útěk a přerod z rovnoprávných občanů v bezprávné utečence k jejich cestě stoletím uprchlíků,” říká autor scénáře a libreta výstavy Michal Frankl. Autory výstavy jsou také Jan Wittenberg a Wolfgang Schellenbacher. Expozice sleduje osudy židovských utečenců v Čechách a na Moravě v širším kontextu uprchlické politiky v celé habsburské monarchii. Přibližuje nejen osudy uprchlíků, ale také reakce společnosti. Autoři si kladou otázku, zda a jak v té době rozšířené rozdělování lidí podle etnika ovlivňovalo přístup k uprchlíkům, nakolik se do reakcí na židovské uprchlíky promítaly předsudky a proč se po válce a vzniku nezávislého Československa právě židovští uprchlíci stali terčem antisemitských kampaní.
Odlišnost východních Židů fascinovala
Výstavu tvoří fotografie, které v Česku dosud nebyly zveřejněny. Zachycují nejen život uprchlíků, jejich ubytování či uprchlické tábory, ale vypovídají také o fascinaci odlišností východních Židů, jejichž oděv, pobožnost a nezvyklý jazyk vyvolávaly značnou pozornost. Vyrovnávání se s odlišností a předsudky vůči židovským uprchlíkům ilustrují namluvené úryvky z dobových kronik a tisku. Reakce na pobyt židovských uprchlíků dokreslují také příklady ze sbírky vizuálního umění Židovského muzea v Praze.
Návštěvníci mohou také studovat reakce židovského tisku vypořádávající se s odlišností východních Židů od více integrovaných židovských obyvatel z českých zemí. Z fyzických stop pobytu uprchlíků za doby první světové války dnes již většinou zůstávají pouze náhrobky na židovských hřbitovech. Jeden z nich, unikátní dřevěný náhrobek zapůjčený z Horažďovic, v říjnu výstavu doplní.