Zajímavou výstavu připravili tamní historik Vladimír Horpeniak a pražský historik umění Jan Royt.

Hlavní osobností výstavy je anonymní sochař a řezbář nazývaný provizorně Mistr zvíkovského Oplakávání, který krásu jihočeských dívek povýšil na velké umění.

Autor v první třetině 16. století působil dočasně, nebo trvale v Kašperských Horách, které zbohatly díky těžbě zlata a obchodem s Bavorskem a Rakouskem, jenž probíhal po Zlaté stezce.

Zvíkovský mistr vytvořil pro kašperskohorský hlavní chrám na náměstí velký oltář, z něhož se zachovaly tři hlavní figury ze skříně archy a ukřižovaný Kristus z jeho nástavce.

Škoda jen, že pražská Národní galerie nezapůjčila na výstavu sochu sv. Linharta, která byla součástí tohoto rozměrného řezbářského díla, které mohlo být vysoké až dvanáct metrů.

Mistr zvíkovského oplakávání je ale připomenut početnými jinými díly a díky zápůjčce muzea v Klatovech se diváci setkají i s tvorbou jeho největšího uměleckého konkurenta – jihočeského sochaře Mistra žebráckého Oplakávání.

Řada dalších soch a deskových obrazů pak dokládá mimořádný umělecko-historický význam jihozápadních Čech v období pozdní gotiky a rané renesance v jagellonských Čechách.

Na padesát exponátů pochází ze státních muzeí a z církevního majetku v jihozápadních Čechách a také ze sbírek Národní galerie v Praze a Alšovy jihočeské galerie na Hluboké.

Pro současné návštěvníky Šumavy je výstava v nových výstavních prostorách kašperskohorského muzea zajímavou kulturní událostí.