RECENZE: Ostravské Jak se vám líbí se divákům líbí

Inscenace začíná v duchu pohádek – černým suknem pokryté kulisy i strohé černé uniformy sugerují, že na vévodově dvoře se nežije zrovna vesele. Ale pestrobarevné kostýmy Orlanda, Rosalindy, Célie i Šaška naznačují, že existují i jiné světy. A když se pod černou látkou objeví poctivé dřevěné stěny, ploty i kadibudky, ocitneme se v Ardenském lese, kde kumpáni vyhnaného vévody Fredericka (oba hraje Stanislav Šárský) nosí barvami hýřící šaty.

Je to společnost žijící v permanentním, puberťácky naivním rauši, zdraví se pucholtovsky nadšeným „ahój“, dravě se těší na večerní guláš a při každé příležitosti s chutí živě muzicíruje (však jí také velí pan Amiens v podání Tomáše Savky). Strádá se tu nezávazně a vesele a je jasné, že to stejně nakonec dobře dopadne. A skeptický filozof Žak ve skvělém podání Michala Čapky se od této veselé party distancuje s téměř lítostnou omluvou.

Inscenace režiséra Michala Langa dává maximální prostor slovu – všichni herci zaslouží uznání za precizní deklamaci Shakespearova textu, jehož jemnosti ve vycizelovaném překladu Martina Hilského oceňovali diváci pražské premiéry vděčným i překvapeným smíchem.

Lang vede herce k jemné nadsázce v zřetězení přesně a do drobných point domyšlených situací. Postavy v jeho inscenaci se bleskurychle zamilovávají, jednají trochu anebo spíš dost ztřeštěně, vše se hrne kupředu v svižném tempu, které opadne v trochu zdlouhavé druhé polovině.

Inscenace má v sobě hudebnost, danou nejen živým muzicírováním, ale i rytmem a sladěným hereckým stylem, na němž se podílejí všichni – ženskost přemáhající Rosalina Andrey Mohylové, mužný i chlapecký Orlando Marka Holého, kostýmem i hereckými prostředky pestrobarevný Šašek Vladimíra Poláka, líbezná Célie Petry Lorencové... až po sluhu Adama Karla Čepka, láskyplně hladícího po hlavičkách zlého i dobrého bratra.

Za tím vším pestrobarevným hemžením se ale nenásilně skrývá poselství o pravých a falešných hodnotách, o síle ducha a životní radosti postavené proti tupé moci.