Její dospívání poznamenala internace v koncentračním táboře v Terezíně, kde zpívala v prvním provedení dětské opery Hanse Krásy Brundibár, z jehož obsazení jako jedna z mála dětí přežila. Po válce vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a operní režii na HAMU.

Jako publicistka se věnovala především opeře. V letech 1991–95 stála v čele opery pražského Národního divadla a zasloužila se o její otevření světu a současným inscenačním trendům. Působila i v řadě odborných grémií, mj. po řadu let jako předsedkyně operní komise Cen Thálie.