Jaký bude váš návrat do Ostravy, kde jste jako herec začínal?

Určitě příjemný. Ostrava byla mým prvním angažmá po maturitě na brněnské konzervatoři a první angažmá je vždycky srdeční záležitost. Do Ostravy se vracím moc rád, potkávám se rád s lidmi i městem samým.

Máte rád divadlo pod širým nebem?

Mám, přináší moment překvapení, nikdy nevíte, co vás potká. Často hrajete za bouřky, v dešti a vnímáte, jak to publikum ocení, jak si to užívá. Takže se moc těším jak na Slezskoostravský, tak Pražský hrad. Oba prostory jsou krásné. Hrát v nich znamená zvolit úplně jinou techniku, jinak mluvit, vložit do hry větší energii než v divadle a zároveň dbát na to, aby i při této technice herec udržel potřebnou míru pravdivosti. Je to náročné, ale pro herce důležité.

Se Shakespearem jste se potkával od začátku své herecké kariéry. Jaký k němu máte vztah?

Jednou z mých prvních rolí v Národním divadle moravskoslezském byl Romeo, k němuž jsem se pak po letech vrátil na Letních shakespearovských slavnostech. Kromě něho jsem stejným způsobem, nejprve v divadle a pak pod širým nebem, hrál i Antifola v Komedii omylů. V Divadle na Fidlovačce jsem pak hrál jednoho z pánů v družině vyhnaného vévody v komedii Jak se vám líbí a v Divadle na Vinohradech hraju Lucenzia ve Zkrocení zlé ženy. Mám Shakespeara rád.

Postoupit z družiny na hlavní mužskou roli Orlanda je kariérní vzestup…

Hlavně že to není naopak. Komedie Jak se vám líbí je moc hezky napsaná. Hlavně Rosalinda v ní říká spoustu krásných postřehů o lidských vztazích, které jsou stále aktuální. Lidi se k sobě chovají stejným způsobem a řeší stále stejné věci, které pojmenoval Shakespeare už před čtyřmi sty lety.

Třeba co je to zamilovanost a co láska?

Zamilovanost je první stupeň k lásce. A pokud přejde v lásku, tak je to super. V téhle Shakespearově komedii se lidi do sebe zamilovávají naráz. Potkají se, podívají se na sebe – a je to. Ale ono to tak v životě chodí. Režisér Michal Lang nám na začátku zkoušek říkal, že Shakespeare musel mít hodně zkušeností se ženami, když dokázal napsat tak brilantní ženské postavy, jakou je i Rosalinda.

Jak se vám učí Shakespeare v překladu Martina Hilského?

Velice dobře. Ale pravda je, že Orlando má ve hře daleko méně textu než třeba Rosalinda. Vystupuje vlastně v roli jejího žáka, kterého Rosalinda v mužském převleku vyučuje umění lásky a namlouvání. Hilského překlad má pro mě velkou poezii, jemný humor, hravost. A učí se moc pěkně, protože každá věta má logiku a všechno v ní do sebe krásně zapadá. A blankvers tomu ještě víc napomáhá, když to do vás vklouzne, tak už vám to pak jede samo. Vlastně nemusíte nic moc hrát, protože když text řeknete po smyslu, tak sám o sobě za vás hodně udělá.

Znamená to, že text je pro vás v divadle důležitý?

Určitě. Divadlo v posledních letech hodně zklipovatělo a myslím, že je to škoda, protože si lidé odvykli vnímat text a jeho kvality.

Jaké divadlo máte rád jako divák?

Pravdivé. A vlastně docela obyčejné. A nezáleží na tom, jestli je to takříkajíc cool dramatika, anebo klasika. Důležité je, aby bylo herecky naplněné a abych mu věřil, abych nepřemýšlel, jak to dělají, ale byl zaujatý jako normální divák.