Hlavními tématy její tvorby byly mezirasové vztahy, rasové konflikty, bolest, ba utrpení způsobené zákony apartheidu v Jižní Africe. Stala se politickou aktivistkou a blízkou přítelkyní Nelsona Mandely. Sama pocházela z bělošské střední vrstvy. Její otec byl židovský klenotník pocházející z Litvy, její matka byla britského původu.

Mnoho jejích knih bylo režimem zakázáno. Dostalo se jim však podstatné popularity v zahraničí. Roku 1991 obdržela Nobelovu cenu za literaturu. Byla přitom první ženou po 25 letech a první jihoafrickou spisovatelkou vůbec, které se tohoto prestižního ocenění dostalo. Kromě toho čtyřikrát obdržela Cenu za literaturu, naposledy v roce 1991.

Česky vyšel výbor povídek Pátkova šlépěj a romány Poutníci a Začni žít.