Článek
Kdy se začal formovat váš vztah k Shakespearovu dílu?
Dromgoole: Když jsem byl miminko. Můj otec mi totiž recitoval Shakespeara před usnutím.
Hayat: Bylo mi asi dvanáct let, když k nám do školy přijel soubor Theatre In Education, který vystupoval pouze ve školách. Odehrál tehdy Macbetha. To bylo mé první setkání se Shakespearem.
Byl váš vztah k němu od začátku kladný?
Hayat: Nebyl. Zpočátku mi připadal strašlivý. Herci na sobě měli legrační oblečení, podivné kalhoty, k nim potištěná trička, a já navíc absolutně nerozuměl tomu, co říkají. Byl to pro mě divný zážitek. Naštěstí jsem ale měl vytrvalého učitele dramatické výchovy, který mě časem naučil mít Shakespeara rád.
Které jeho dílo je podle vás zásadní?
Dromgoole: Všechna jsou svým způsobem zásadní, žádné se nedá vyjmout jako nejdůležitější. Musíte hlavně oslavovat rozmanitost a pestrost, kterou jeho dílo má. Ať je to komediální část typu Veselé paničky windsorské, nebo bolestné dílo Král Lear. Jde o to, soustředit se na různorodost Shakespearova díla.
Jak se díváte na spor o Shakespearovo autorství?
Dromgoole: Jsou to kecy.
Hayat: Moje řeč. Vůbec nevím, kde se taková teorie vzala. Podle mě je to směšná a nepodstatná záležitost.
Nyní jste na velkém divadelním turné. Opravdu se chystáte navštívit všechny země světa?
Dromgoole: Ano. Chtěli bychom vystoupit v každém státě, který byl státem v době, kdy jsme vyjížděli. Třeba v případě Iráku se to může během dvou let změnit, nicméně pointa je zahrát Shakespeara všude po světě. U vás jsme, myslím, ve dvacáté čtvrté zemi.
Jsou země, ze kterých máte třeba z politických nebo náboženských důvodů obavy?
Hayat: Ne. Výborná věc na tomto projektu je, že do něj prostě musíte jít s otevřenou myslí, bez předsudků. Když budu upřímný, při cestě do pobaltských států nebo na Balkán jsem zjistil, jak bohatou mají historii, která je často ignorována. Člověk tam musí přijet bez předsudků a musí nést tuto atmosféru i do dalších států.
Dromgoole: Zní to podivně, ale vlastně určitý strach jsme měli z Anglie, kde nás znají a mají k nám jistá očekávání. Je tam na nás vyvíjen velký tlak.
Shakespearovská angličtina je od té dnešní poměrně odlišná. Bylo těžké se ji naučit?
Hayat: Měl jsem štěstí na výuku. Hodně jsme pracovali s klasickými autory, s Marlowem, Jonsonem a podobně. Člověk musí tenhle problém pustit z hlavy a nechat to ze sebe přirozeně plynout. Krása Shakespeara je v tom, že je sám o sobě velmi pěkně napsán. Když se mu člověk poddá, jde to samo.
Stalo se vám někdy, že publikum nerozumělo staré angličtině?
Hayat: Hráli jsme na několika místech, kde nás doprovodily titulky. Je znát, že lidé jsou na nás naladění. Navíc to na různých místech vnímají odlišně, v různých státech se smějí při různých pasážích hry. Je vidět, že všichni poslouchají, ale reagují odlišně.
Jak jste se dostali k Shakespeare’s Globe? Bylo vaším snem být jeho součástí?
Hayat: Před lety jsem byl v divadle Globe na nastudování Jindřicha V. Během představení začalo pršet, ale herci hráli dál a ta atmosféra mě uchvátila. V tom okamžiku jsem si řekl, že bych na tom pódiu chtěl jednou stát. Minulý rok jsem ukončil školu a hlavně díky vstřícnosti režiséra Dromgoola se mi ten sen splnil. Toto turné je má první práce s Globem.
Dromgoole: U mě to byla velká náhoda. Nikdy jsem nepracoval na starém divadle, režíroval jsem vždycky moderní kusy. Když ale přišla nabídka od Shakespeare’s Globe, s radostí jsem ji přijal.