Oživili jste diskusi o tom, jak moc informací o sobě mají umělci zveřejňovat. Kde je hranice toho, co mají fanoušci o kapele vědět?

Zpočátku se hodně mluvilo o auře tajemství, která naši kapelu obklopuje. Dodalo nám to ojedinělý nádech, který jsme sice nezamýšleli mít, ale měl na začátku jednoznačně pozitivní dopad. Všeobecně podle nás platí, že u jakékoli kreativní činnosti musí být rovnováha mezi tím, co se odhalí, a co ne. Nevím, kde přesně ta hranice je, ale myslím, že se k ní blížíme. Ovšem nestanovili jsme si, že budeme dělat tajnosti. Jsem si jist, že nemáme problém hovořit o čemkoli, co lidi zajímá.

Řekli jste, že si přejete, aby se lidé soustředili na hudbu, na nic ostatního. Vás nezajímají informace o kapelách, které obdivujete?

Řekli jsme to před dlouhou dobou, ale když o tom přemýšlím, pořád je to platné. Jediná motivace pro nás byla a pořád je hudba. Ale nemáme problém s rozhovory. Řekl bych, že jsme jako kapela otevřeni čemukoli.

Na Holy Esque je charakteristický hlas zpěváka. Na co dalšího byste chtěl upozornit?

Je těžké na to odpovědět bez toho, aby se člověk nevytahoval jako kšandy. Myslím ale, že náš zvuk je jedinečná a všeobjímající záležitost. Podle mě to vynikne obzvlášť naživo. Můj hlas rozhodně není jediná věc, která by nás odlišovala.

Není váš hlas kvůli způsobu, jakým zpíváte, náchylnější k únavě?

Nikdy jsem během koncertování nepocítil žádné závažné obtíže, tak si myslím, že to asi není větší zátěž než pro ostatní zpěváky.

Nemáte moc rádi srovnávání s dalšími skotskými kapelami. Myslíte, že je ve vaší hudbě přece jen něco skotského, nebo je čistě kosmopolitní?

Jsme ze Skotska, takže je nemožné, aby naše hudba nebyla tou zemí ovlivněna. Obzvlášť protože jsme přímo z Glasgow.

Letos jste nahrávali nové písně v Kodani. Blíží se vydání alba?

Nahrávání je dlouhý a náročný proces, jak si jistě dovedete představit, ale děláme velké pokroky. Naše nové skladby zní mohutněji a lépe než cokoli, čeho jsme předtím v hudbě dosáhli. Nemůžu říct, kdy album vydáme, protože to nevím. Ale doufám, že se vyplatí počkat.

Loni jste vystoupili na festivalu Smíchov Open Air v Praze. Jaký dojem ve vás zanechala Česká republika?

Byli jsme pouze v Praze, která je hezká. Ve městě jsme ale nestrávili tolik času, kolik bychom si přáli, a tak se nemůžeme dočkat, až se vrátíme na festival Rock for People a najdeme nějaký čas na návrat do Prahy.

Poslední písnička, kterou jste vydali, se jmenuje Silences. Jak vznikla?

Silences byla původně napsaná jako část většího celku a společně s dalšími měla dohromady spět k většímu smyslu. Ta myšlenka ale nikdy nevykvetla, takže v jistém smyslu píseň ztratila původní určení. Sama o sobě je o osudu a předurčenosti. Ale nerad příliš popisuji, o čem ty písně jsou. Myslím, že když je ponecháte otevřené interpretaci, dostaví se podmanivější způsob vnímání hudby.

Na co se můžeme těšit na Rock for People?

Budeme dvakrát hlasitější než minule a zařadíme nové, lepší písničky.