Dvě věci úterní podvečerní představení ozvláštnily. Uskutečnilo se na zahradě nejvýraznější stavby evropského funkcionalismu, ve Vile Tugendhat, jejímž autorem je Mies van der Rohe. A jižní svah zeleně v Černých Polích rozpalovalo slunko na pětačtyřicítku.

Hříčka Woodyho Allena z bujarých let konce jeho mladosti – napsal ji v roce 1975, a to mu bylo čtyřicet – je dialogem Autora a Herce trápících se s vymýšlením konce hry, o které všichni kolem tvrdí, že je strašná, ovšem slovy přiléhavějšími až nevybíravými.

Když to pořád nejde, vzpomenou si na staré, ale od antiky spolehlivé deus ex machina – „bůh z mašiny“. A od toho je už jen krůček k rozjímání o Bohu, o jeho (ne)existenci, v husím provedení s vtipnými berličkami aforismů a bonmotů od Nietzscheho „Bůh je mrtev“ nebo od samotného Boha „Nietzsche je mrtev“, skrze Pascala, Voltaira, Goetha, Lauba až k Bondymu, Havlovi a Cimrmanovi.

Bylo to všechno švarně laškovné, protože Herce hrál Boleslav Polívka, Herce v antickém rouchu a vedoucího chóru Petr Oslzlý, Blanche DuBois z úplně jiné komedie Andrea Buršová, Herce v rudém rouchu David Smečka, Herečku Martin Donutil a dráždivou Dívku Dášu, studentku teatrologie na filozofické fakultě, Kristýna Hulcová.

Boha z mašiny zdobí přesně navážená dávka ironie a sebeironie, trampoty divadelního světa, a nejenom toho festivalového. Jedním z bohů vznášejících se nad Villou Tugenhat je i Hlas Woodyho Allena, tedy Milana Holendy.

Přesto jeden výrok o existenci Boha v české verzi hříčky o divadelním světě chyběl: „Jsou ovšem na světě lidé, kteří říkají, že pánbůh není. Asi mají pravdu, ale je to škoda. Není, ale měl by být.“ Jan Skácel.

Woody Allen: Bůh z mašiny
Překlad: Michael Žantovský, úprava: René von Ludowitz, režie: Vladimír Morávek. Česká premiéra Divadla Husa na provázku, 10. června na festivalu Divadelní svět Brno ve Ville Tugenhat – Černá Pole.

 Celkové hodnocení: 70 %