Z těchto spoluprací vznikla řada slušných kompozic, ať už jde o Boys s Britney Spearsovou, Excuse Me Miss s Jayem-Z, Money Maker s Ludacrisem, nebo o Universal Mind Control s Common. Přesto to spíš vypadalo, že Williams definitivně upadl do role pouhého posluhy ambicióznějších přátel.

Loni ale přišel průlom. Williams se podepsal pod úspěšné písničky Blurred Lines (s T.I. a Robinem Thickem) a Get Lucky (s Daft Punk) a o druhém pokusu prosadit se s vlastním albem bylo rozhodnuto. Na to konto před pár týdny vyšla kolekce Girl, pro niž si s výjimkou úvodní Marilyn Monroe napsal všechny skladby úplně sám.

Obal alba Girl.

FOTO: Sony Music

Po osmi letech se sérií písní sesbíraných na jediném albu tedy vrátil chlapík, který sice není výrazný hlasem ani charismatem a v textech prostě zpívá o holkách, jak ostatně název nového alba napovídá, jenž má ale autorský talent a mimoděk drží prst na tepu doby. Album Girl je totiž prototypem současného popu, a to bez ohledu na to, že na něm jsou pospojovány žánry, které patří minulosti.

Girl není vypiplaná velkoformátová deska, která by se plánovala dlouhodobě dopředu. Je to výsledek chuti nahrát písničky, jež byly v šuplíku a stály za to. Happy, hit z největších, byla dokonce původně napsána pro CeeLo Greena. Jeho demonahrávka zněla podle Williamse fantasticky, jenomže Green dal nakonec přednost vlastním písním a Happy Williamsovi vrátil. On ji teď vytáhl jako trumf.

Každá z deseti skladeb zní, jako by byla nahrána v určitém okamžiku a nepodrobovala se celistvosti zvuku alba. V některých momentech je to dobré (Marilyn Monroe, Happy, Brand New), jindy to zase dojem kazí (Lost Queen, Hunter, It Girl). Největší silou desky je nicméně její zvuková uvolněnost a lehkost. Je fúzí mocných beatů prostupujících soulem sedmdesátých a osmdesátých let. Williamsův civilní přednes pak písničkám bere jakoukoli vtíravost nebo nepříjemnost.

Tuhle desku lze zhltnout se založenýma rukama, protančit při ní několik hodin nebo ji naopak vůbec nezaregistrovat. Je to koktejlová kolekce, skvělá na večírky i pro dobrou náladu. Umí se přizpůsobit náladě, se kterou po ní posluchač sáhne.

Částečně nenápadně na ní působí hosté. Zpěv provokatérky Miley Cyrusové v Come Get It Bae je patrný, stejná aktivita Kelly Osbourneové v písničce Marilyn Monroe ne tolik. Zpěv Justina Timberlakea v Brand New je jedním z nejzářivějších okamžiků, beatbox Timbalanda ve stejné skladbě zůstane snadno přehlédnut. Dalším zářivým momentem je výkon Alicie Keys v písničce Know Who You Are. Je to umělecký vrchol desky.

Williams nikdy nebyl mistrem slov, což je patrné i na tomto albu. Nehledejme tedy v jeho textech hluboká sdělení, spíše nevinné hrátky se slovy a rýmy, které by asi napadly kdekoho. Tematicky jsou středem jeho světa dívky a ženy a také párty, tedy činnost, pro kterou nahrál tohle album.

Vytvořil je bez stresu a velkých chutí. Už před lety sice přestal být hudebním vizionářem, nicméně na časy stagnace ještě nedohlíží.

Pharrell Williams: Girl
Sony Music, 47:01

Celkové hodnocení: 70 %