V kapele jste v roce 2011 nahradil Mika Portnoye, což je fenomenální bubeník. Viděl jste ho s Avenged Sevenfold hrát?

Neviděl. Zato jsem viděl jedno vystoupení s původním bubeníkem The Revem. Vzpomínám na to jako na moment, který mi změnil život. Byl jsem ohromený, jak byli všichni úžasní. Hráli neuvěřitelně. Bylo to před asi osmi lety.

The Rev zemřel nečekaně v roce 2009. Jak na něj ostatní členové kapely vzpomínají?

Prý to byl ten nejbláznivější kluk na světě. Pořád ho bylo slyšet a neustále se snažil bavit, chtěl, aby se lidi smáli. A byl srdcem umělec. Typ chlapíka, kterého jste si oblíbili hned, jak jste ho potkali, protože byl vřelý. Když se s někým setkal, věnoval mu hlubokou pozornost. Všichni mají veselé vzpomínky.

Když jste přišel do kapely a učil se hrát všechny písničky, jak jste k nim přistupoval?

Chtěl jsem je hrát pravdivě, aby zněly přesně tak, jak jsem je tehdy slyšel já. Dokonce jsem studoval záznamy živých vystoupení, abych zjistil, jaké The Rev dělal variace k nahraným partům. Některé písničky hrál naživo trochu jinak, i to jsem se učil. Myslím, že fanoušci v té době chtěli cítit, že tam pořád tak trochu je.

S Avenged Sevenfold bubnujete od roku 2011, ale až loni jste se stal oficiálním členem. Jak taková událost probíhá?

V podstatě se mě zeptali, jestli chci být v kapele napořád. Jestli s nimi chci zestárnout.

Musel jste si to promýšlet?

Rozhodně ano. Přemýšlel jsem, jak to vezmou fanoušci. Nechtěl jsem souhlasit a po pár měsících se rozhodnout, že toho je moc, a vycouvat. Změnila se tím pro mě perspektiva. Když na to koukáte z dlouhodobého hlediska, můžete víc investovat, připravit se na to. Zlepšilo to dynamiku kapely, jsme víc v pohodě, protože teď všichni víme, že tohle je ono, že spolu nějaký čas budeme. Pro všechny je to vzrušující období. Těší mě, že i fanoušci z toho mají radost.

Vaše kapela je v Americe mimořádně úspěšná. V čem tkví její síla?

Myslím, že ve fanoušcích. Kapela pracovala mnoho let neuvěřitelně tvrdě, aby se dostala tam, kde je. Co začalo být fanouškovskou základnou, stalo se časem rodinou. Fanoušci nám umožňují vracet se a přinášet stále víc. Vylepšujeme díky nim produkci a snažíme se o silnější plamen, který zažehává jejich nadšení. Vidět, že naše hudba je společné pouto, které dělá radost lidem kolem světa, je něco výjimečného.

Co v kapele posloucháte, když jste na turné?

Mám rád rozmanitou muziku, takže kdybych ji pouštěl já, slyšeli by ostatní cokoli od gypsy jazzu po kapelu Mars Volta. Hodně nás baví hip-hop, ten si dáváme často, anebo punk rock. U hudebníků je to stejné jako u jiných lidí. Jejich vkus putuje z místa na místo.

V Praze se zastavíte v rámci evropského turné. Co vás na turné baví?

Rád hraju pro fanoušky po celém světě a poznávám nová místa. Proto jsem rád, že míříme do České republiky.

Nikdy jsem tam nebyl, ale znám dost lidí, kteří u vás byli na výletě nebo na různých misích. Znáte to, lidi se seberou a rozhodnou se, že budou pomáhat nějaké komunitě na druhé straně světa. Všichni o vaší zemi vyprávěli s nadšením, takže se těším.

Co je naopak nejtěžší?

Že jste daleko od rodiny. Vlastně nejnáročnější je asi to, že nemáte luxus konstantního životního rytmu. Pravidelný spánek na turné chybí. Někdy spíme do čtyř do rána. Jindy do dvou odpoledne. Jinak je to v pohodě, trochu se nám stýská po domově, ale když to rozjedete na pódiu, není to tak zlé.