Album Xscape vzniklo tak, že producent L. A. Reid prozkoumal Jacksonův archív a vybral si podle jeho názoru nejlepších osm kousků, které dosud nebyly (oficiálně) vydány. Nechtěl je ale jen vydat, přinesl je dalšímu producentovi Timbalandovi, protože se domníval, že je třeba do nich dostat “čerstvý současný zvuk”. Své si řekli i další producenti Rodney Jerkins, Stargate, Jerome “Jroc” Harmon a John McClain.

V limitované deluxe edici najdete i všechny nahrávky v původním znění tak, jak je sám Michael Jackson zanechal ve studiu. S výjimkou první Love Never Felt So Good, což je jednoznačný taneční hit odkazující někam k sedmdesátým letům a desce Off the Wall, často není zřejmé, proč je museli předělávat, v čem spočívá „vylepšení“. Originální verze jsou intimnější, v nových se často setkáme s přebasovanými údery programovaných bicích a celkově jsou elektroničtější. Můžeme být rádi, že do toho nenamíchali zbytečné rappery, jak je u remixů čehokoliv zvykem.

Pořád dobrý pop

Když se obrátíme k samotné podstatě skladeb, bez všech efektů, uslyšíme docela dobré popové písně. Jestliže by Love Never Felt So Good mohla být na Off the Wall, pak Chicago by se hodilo na pozdější desku Bad.

Slave to the Rhytm nemá pořádnou melodii a v případě remixované Blue Gangsta si album znovu vybírá slabší chvilku, připomíná hru na vrstvení mnoha zvuků bez smyslu. Na druhou stranu Do You Know Where Your Children Are je pěkná a naléhavá skladba. V originále krásná vzpomínka na Michaelův hladký osmdesátkový zvuk, v nové verzi s pazvuky jako z počítače Atari.

Xscape jako celek splňuje reálná očekávání, jaká můžeme mít u desky, která vzešla ze zbytků po mrtvém umělci, jakkoliv může být morálně pochybné vydávat někomu něco bez svolení a různě to upravovat. S dokonalostí Thrilleru takový projekt pochopitelně nejde srovnávat, přesto je dobře, že si veřejnost může poslechnout, co po Michaelovi ještě zbylo. Zbývá dodat, že jinou než deluxe edici se starými verzemi  v podstatě nemá smysl kupovat.

Celkové hodnocení: 70%