Článek
Pro mnohé je dokonce ikonou, o čemž ostatně svědčily frenetické výkřiky na jeho adresu během večera. Muž, jehož tvorbu milují především ženy, skládá instrumentální hudbu, která není cíleně pompézní. Je naopak v rámci žánru velice civilní a na rozdíl od děl krajana Vangelise je spíše elegantní, ne tolik podpírána vlivy klasické hudby.
Pravda, její aranže z klasické hudby vycházejí. Taková jsou ale pravidla hry. Yanniho kompozice jsou nicméně spíše jakýmsi soundtrackem k filmu, který ve skutečnosti neexistuje. Monumentální zvuk orchestru střídají plochy téměř komorní, nálady skladeb svádějí posluchače k přivírání očí, a protože to všechno bylo provedeno naživo, vstupovali do kompozic hudebníci i pěvkyně se svými sóly, pokaždé spravedlivě odměněni potleskem nadšeného publika.
Řecký hudebník Yanni během pražského koncertu.
Dokonale to zapadlo do Yanniho filozofie o tom, že přesvědčivý celek vytvářejí silní jednotlivci. V důsledku toho se mu dařilo ve sportovní hale rozprostírat různorodé nálady, které věrně vykreslovaly původní inspirace skladeb. Nejčastěji to byly příběhy lásky, jak ostatně Yanni hned v úvodu koncertu přiznal. Při uvádění pak k některým přiřadil další souvislosti.
Yanni byl v minulých letech považován za nejzajímavějšího představitele stylu new age. Pražský koncert ale ukázal – a sám hudebník o tom často mluví, že se spirituálním pojmem nijak nesvazuje. Sóla na baskytaru, housle, trombon a vokální vstupy sopranistek rozbíjely hudební hranice, které by dojem z vystoupení určovaly či omezovaly.
Yanni skládá noblesní kompozice, na jejichž poslech musí být posluchač připravený, protože mu během vystoupení vytvoří svět mnoha podob a představ. Nečiní tak agresivně, spíše náladu nastolí a pak do ní vlídně vtahují. Výsledek byl v Praze veskrze pozitivní.
Yanni
Tipsport Arena, Praha, 2. května
Celkové hodnocení: 80%