Peckův Dům Bernardy Alby je krásný, smutný - a má vyhraněný styl. Devatero elitních hradeckých hereček je v příběhu vdovy Bernardy, svérázně řídící osudy pěti dcer, služky Poncie i staré matky, vybičováno místy k baletnímu projevu. Mají v tom cennou zkušenost již z Vangeliny části inscenace Ze života (obludného) hmyzu. Choreografie Zuzany Hájkové spolu s exponovaným režijním pojetím tvoří základní půdorys dalšího příspěvku projektu "Velká tavba" z nekončící série mimořádně kvalitních hradeckých inscenací.

Od exprese k impresi

Černé kostýmy na strohé scéně (výprava Pavol Andraško) akcentují osud hispánské vdovy a dcer. Bernarda určuje, že smutek za manžela bude osmiletý bez ohledu na z toho plynoucí nevalné vyhlídky jejích potomků. S expresí z toho vyplývajících hereckých akcí poněkud kontrastuje impresívní pozadí modravých, později karmínových oblaků, a také ornamenty inscenace - paraplíčka a šicí stroje dcer.

Protiklad k černým postavám ve smutku tvoří bílá, prorocká Žebračka Lenky Loubalové. Všudypřítomný je duch zesnulého manžela i mladého samce Pepe Romana, dcerami milovaného a dcery ničícího...

S touto inscenační dvojpólovostí koresponduje i hudba Róberta Mankoveckého: zběsile šíleny rytmus bubnových kaskád a jasná pěvecká sóla Andrey Marečkové střídá romantický klavír líbivých leitmotivů jak vystřižených z televizních seriálů.

Herectví v morávkovském stylu

Zatímco Marie Kleplová (Bernarda), Martina Eliášová (Poncia) a Kateřina Francová (Magdalena) zastupují na scéně symbolistně realističtější odnož hereckého pojetí Domu Bernardy Alby, ostatní herečky podřídil režisér přísné koncepci vyhroceného expresívního stylu inscenace.

Bohaté morávkovské zkušenosti uplatnily zejména Pavla Tomicová (Angustias), Marcela Holubcová (Amélie), Petra Výtvarová (Martirio) a Andrea Marečková (Adéla). Režijním nonsensem mimo zvolený sloh inscenace bylo obsazení mladé herečky Zory Valchařové-Poulové do postavy Bernardiny matky Marie Josefy...

Na čele divadelní vlny

První premiérou roku 2003 naznačilo Klicperovo divadlo, že jeho éra být dlouhodobě na čele vlny snah o moderní české divadlo ještě zdaleka nekončí.

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Federico García Lorca: Dům Bernardy Alby. Přeložil Antonín Přidal. Režie Marián Pecko, dramaturgie Lucie Bulisová, výprava Pavol Andraško, hudba Róbert Mankovecký, choreografie Zuzana Hájková.