Spolu s Národní knihovnou výstavu pořádá knihovna Libri prohibiti, která spravuje největší sbírku československého samizdatu na světě čítající 13 000 knih. Loni byla zapsána do registru UNESCO Paměť světa, řediteli knihovny a spoluautorovi výstavy Jiřímu Gruntorádovi dnes při vernisáži ministr kultury Daniel Herman předá certifikát o zápisu.

Samizdat jako fenomén i termín pochází z Ruska, tradici má již od bolševické revoluce, ale pojem se začal více používat až v 60. letech, kdy pronikl na západ. V českém kontextu se slovo samizdat objevilo počátkem 70. let s počínající normalizací, kdy byl vznik neoficiálních tiskovin reakcí na posílení cenzury, pronásledování novinářů i spisovatelů a na vyloučení tisíců aktivních lidí z veřejného života, vysvětluje autor konceptu výstavy Petr Pospíchal.

Po vzniku Charty 77 umožnil samizdat propojování různých okruhů undergroundu i sdílení zpráv o represích, kterým byli odpůrci tehdejšího režimu vystaveni. Právě na tuto dobu se soustředí výstava. Knižní tvorba je představena zejména tituly Edice Petlice, kterou vydával spisovatel Ludvík Vaculík, Edice Expedice vydávané Olgou Havlovou i řadou dalších knih. Výstava přináší příležitost zhlédnout vzácné bibliofilie básnických sbírek s výtvarným doprovodem významných umělců. V expozici budou i dobové psací stroje či funkční klikový cyklostyl.

Seznam Paměť světa vznikl v 90. letech, jeho cílem je zachovat dokumenty, které patří k dědictví lidstva. Při jeho zrodu stála česká Národní knihovna a vytvořila pro něj i pilotní projekt. Do seznamu byly již dříve zapsány tři písemné památky Národní knihovny. V registru je kolem 250 položek, kromě typických knihovních dokumentů v něm jsou i zvukové, filmové a archivní materiály.