Umění využít ten který předmět jako překvapivou vizuální odbočku či zkratku dělá z na první pohled zatěžkané kompozice smysluplnou a humornou hříčku.

Svoboda dokáže jemně vystrčit kupředu podstatu věci. Když na jednom z obrazů uvidíme napsané slovo „píchat“, může to v nás evokovat cosi vulgárního. Při pozornější prohlídce celého díla nám však neunikne, že ono slovo se vztahuje k vyobrazenému živočichovi, který má na hřbetě ostny. Pod názvem „naklíčený“ se zase skrývá figura, která má hlavu vytvořenou ze zámku s klikou.

Z vystavené tvorby Jardy Svobody.

Z vystavené tvorby Jardy Svobody

FOTO: Právo - Jan Šída

Slovní a tvarové hříčky se doplňují, vytvářejí smysluplné obrazy, a hlavně vyprávějí příběhy. Každý z použitých a Svobodou využitých předmětů má vlastní vnitřní historii. Je ukrytá v zrezivělém zvrásnění, v jizvách a prohlubních, které za ta léta do sebe věci nasály.

Na druhou stranu je třeba chápat, že i tvůrce v nich má poschovávané vlastní osudy. Vážou se na chvíle, kdy je nalézal polozapomenuté na skládkách, v pouličních zákoutích či rozbořených vesnických domcích. Všechny tyto aspekty mají kovové koláže ve výsledné struktuře zakódovány.

Milovníci umění se na výstavě proměňují v hledače a pátrače, kteří jdou ve stopách tvůrce a věcí samých. Výhoda je, že si všechny předměty mohou osahat a díky tomu se vnitřně napojit na duchovní cestu poutníka zrezivělou krajinou Jardy Svobody.

Jarda Svoboda: Stará láska nerezaví
Galerie Už jsme doma, Praha, do konce března

Celkové hodnocení 70 %