Cítíte se více hudebníkem, nebo výtvarným umělcem?

Aktuálně se cítím samozřejmě více hudebníkem, i když dříve jsem byl výtvarník. Prosadit se jako výtvarník je ale mnohem obtížnější. Jako hudebník může člověk stát na ulici a brnkat na kytaru nebo si založit kapelu a jezdit po klubech. Jako výtvarník se dostane mezi omezený okruh lidí. Mám rád cestování, kapelní život a setkávání s jinými lidmi a kulturami. Výtvarničení je zase druhá strana toho spektra – je to relax i meditace.

Jak koláže z kovového odpadu vznikají?

Chodím po smetištích, po lese či po periferiích města a sbírám staré krámy. Zajímají mě především neobvyklé tvary, které mi něco asociují. Pak se ty věci léta válejí u mě doma nebo v ateliéru a v podstatě čekají na to, až se potkají s jiným předmětem. Pokud to mezi nimi zajiskří, vznikne základ budoucího obrazu.

Stává se, že původní jiskra vypadá jinak než pozdější oheň?

Velice často. Někdy začínám věci skládat jen intuitivně. Vím třeba, že tohle bude část těla nebo hlava, ale výsledný tvar a příběh obrazu začínají vznikat postupně. Mám rád, když písničky i obrazy vyprávějí příběhy.

Rezavé železné předměny pak vytvářejí úplně jinou vizuální realitu.

Rezavé železné předměty pak vytvářejí úplně jinou vizuální realitu.

FOTO: Právo - Jan Šída

Je pro vás důležité, aby je chápali i lidé?

Příběhy nevyprávím transparentně. Spíše je nechávám zavřené nebo zakódované uvnitř obrazů. Vlastně jsou to spíše volné asociace nebo významy, které se splétají dohromady. Nemusí to být konkrétní děj, plynoucí odněkud někam. Dovyprávění a vytvoření nějakého uceleného příběhu nechávám na lidech samých.

Od začátku jste pracoval s kovovým odpadem?

Ne. Původně jsem studoval grafiku a malbu, takže mé úvodní výtvarné pokusy byly vytvořené klasickou výtvarnou technikou. Potom přes land art, tedy práci s krajinou a s uměním zasazeným do prostoru se mi podařilo dojít k fenoménu proměnlivosti v čase. Tedy k tomu, že některé věci dosloužily a ztratily svůj původní význam. Jsou odhozené a ztracené. Já je nacházím a dávám jim život nazpět. Je to určitá recyklace nebo ještě lépe řečeno reinkarnace.

Jak předměty zpracováváte do výsledného tvaru?

Základ tvoří, jak už bylo řečeno, odhozené věci – rezavé plechy, hřebíky, staré nádobí, okapové roury, klíče, dráty, plechovky od konzerv. Spojuji je pomocí lepidla nebo hřebíků. Komponenty upravuji minimálně, spíš je jen skládám. Výjimečně někde ustřihnu kousek nůžkami na plech nebo jinde zas přidám. Snažím se, aby původní věci zůstaly samy sebou.

Pouštíte si při práci hudbu?

Tyhle věci se dělají spíše v tichu, důležitá je jistá intimita. V první fázi hledání hraje pouze hudba přírody, v ateliéru si občas nějakou hudbu pustím, ale Traband to není. Tyhle obrazy souvisejí s hudbou Trabandu velmi volně, nejsou to ilustrace k písničkám. Když dělám booklety k CD nebo plakáty, pracuji spíše klasickou technikou, kresbou nebo malbou. Koláže z kovů by na obalu desky při tom zmenšení určitě ztratily na vizuální výraznosti.

Jaká je aktuální situace kolem skupiny Traband?

Právě nám končí krátká koncertní pauza, způsobená rodičovskými povinnostmi naší trumpetistky. V březnu opět vyjíždíme po českých a moravských klubech. Máme základ pro novou desku, koncem léta bychom ji rádi natočili. Nové písničky jsou veselé a budou opět recyklovat něco starého, tentokrát různá říkadla a zaříkadla. Ale pozor – v žádném případě nepůjde o další dětskou desku.