Váš otec Loudon Wainwright III byl folkový zpěvák. Máte rád jeho písničky a vracíte se k nim někdy?

Hudbu svého otce zbožňuji. Fajnšmekři ho považují za klasika, i když třeba není tak známý jako někteří další jeho současníci. To ovšem z uměleckého hlediska nic neznamená. Jeho hudba je pro mě úžasný objev.

Je ve vašem přístupu k hudbě něco, co měl ve svém přístupu k hudbě on?

Oba umíme zpívat poměrně, řekl bych, akrobaticky. Také je tu hodně temného humoru. A v neposlední řadě jsem mu hodně podobný.

Rufus Wainwright ve své hudbě překračuje žánry.

Rufus Wainwright ve své hudbě překračuje žánry.

FOTO: Universal Music

Pamatujete si na první písničku, kterou jste napsal?

Jmenovala se The Dancing Lady. Ale nejsem schopen si vzpomenout, jak přesně byla. Kéž by se mi to ještě někdy podařilo…

Ve vaší hudbě je mnoho vlivů, některé jste dokonce studoval na hudebních univerzitách. Který styl považujete ve své tvorbě za základní?

Asi žádný konkrétní. Jestli bych měl nějaké přání, bylo by to, abych se nějakým způsobem stal součástí klasického amerického zpěvníku.

Když jste dospíval, věnoval jste se opeře. Co na ní spatřujete krásného?

Opera je můj grunge, Maria Callas byla můj Kurt Cobain. Proč? Řekl bych, že to je kvůli jejímu dramatu a smutku.

Než jste se stal slavným, hrával jste v Café Sarajevo v Montrealu, v klubu Fez v New Yorku a na dalších místech. Co vám to období dalo?

V té době jsem se rozhodl hrát aspoň dvakrát týdně kdekoli. Na svatbách, v barech nebo i na ulici. A podívejte se, kde jsem teď. Nezáleží vůbec na tom, kde hrajete. Jde jen o to jít dál a neustále hrát.

Co je pro vás hudba?

Je to pro mě stejně významná součást života jako dýchání. Takže pro mě znamená docela hodně.

Složil jste hudbu pro film i divadlo. V čem je tvorba pro ně jiná než pro řadové album?

Je to jako nahrávat album matematicky stokrát na druhou. Každý nástroj, zpěvák, kostým a záběr se stávají malým vesmírem. Je to divoké a velmi uspokojující.

Jaký vliv na vaši tvorbu mají film a literatura?

To jste uhodila hřebíček na hlavičku. Jsem totiž totální kulturní závislák, miluji všechno, co je dobré a trvá. A oba víme, že na světě je opravdu hodně skvělých knih a filmů. Ještě mám před sebou hodně práce.

V roce 2009 jste byl nominován na cenu Grammy. Toužíte po tom ji někdy získat?

To si pište.

V Praze bude vaším hostem vaše nevlastní sestra Lucy Wainwright Roche. Na co se můžeme od ní těšit?

Má hlas anděla a důvtip ďábla. Jsem velmi statečný, že si ji beru na pódium. Naše rodinná láska bude zářit.