Článek
Proč se ve vašich písních a textech nejčastěji objevuje téma lásky?
Když má člověk rád muziku i život, nemůže ho láska minout. Je přirozené, že o ní pak zpívá. Láska má nekonečně mnoho podob, což je přitažlivé mimo jiné i pro textaře. A já na ně měla velké štěstí. Eduard Pergner, Pavel Vrba nebo Eduard Krečmar, to všechno byli nebo jsou přátelé, kteří znali můj život a dokázali napsat text přesně o tom, co jsem cítila a prožívala.
Vzpomenete si, která první skladba s textem o lásce vás v životě oslovila?
Samozřejmě. Úžasná láska, tedy písnička Irvinga Berlina They Say It’s Wonderful. A také písničky od Beatles. Bylo mi patnáct let, když mě zasáhly. Potom přišly rockové a bluesové kapely, hnutí hippies a i jejich písně byly plné lásky.
Když jsem jako zpěvačka v Poděbradech začínala, měla jsem v repertoáru spoustu standardů o lásce. V roce 1967 jsem zvítězila v celostátní soutěži Talent 67 s písničkou What Is This Thing Called Love?, kterou napsal v roce 1929 Cole Porter a již u nás pod názvem Co znamená mít rád proslavila Marta Kubišová.
V roce 1997 jsem si ji s Martou zazpívala na koncertu, který se konal ke třiceti rokům mého zpívání. Tenhle live duet poprvé vychází na mé desce Já tě mám ráda...
Proč jste se rozhodla vydat výběrové dvojalbum písniček o lásce?
Tu myšlenku mi vnukl můj dlouholetý kamarád Honza Adam, tajemník Karla Gotta. Říkal mi, že když neustále zpívám o lásce a vztazích, ať připravím na to téma ucelené album. Když jsme se začali probírat písněmi, které by připadaly v úvahu, zjistili jsme, že je jich mnohem víc než jen na jedno cédéčko.
Všechny texty, které jsem začala psát, jsem nakonec zmačkala a vyhodila.
Jakmile jsme k tomu přidali televizní a rozhlasové nahrávky, bylo jasné, že musí vyjít dvojalbum. Dbali jsme přitom, abych se mohla za každou písničku postavit a aby byly dobré jak muzikantsky, tak textově.
Během kariéry jste často sahala po písních zahraničních interpretů, které jste přezpívala s českými texty. Proč vlastně máte tak ráda coververze?
Protože tak nádherné písničky mi u nás nikdo nenabídl a v zahraničí jsou coververze zcela běžným jevem. Některé jsem chtěla nazpívat už před dvaceti lety, nicméně pořád k tomu nebyla vhodná příležitost. Na dvojalbu Já tě mám ráda... tři takové jsou. Konečně se našel důvod.
Napsala jste si někdy písničku sama?
Nikdy. A ne že bych se o to nepokoušela, zkoušela jsem psát hudbu i texty. Spousta motivů a témat mě ale napadá hluboko v noci, a jakmile se k nim druhý den vrátím, zjistím, že už je někdo napsal. Navíc jsem velice sebekritická a nad vším hodně přemýšlím. Tyto vlastnosti mi zatím nedovolily, abych s nějakým svým nápadem šla do světa.
Pokud jde o texty, není pro mě problém napsat spoustu rozvětvených vět. Napsat ale příběh do textu, který je rozsahově omezený, je těžké. A tak jsem všechny texty, které jsem začala psát, nakonec zmačkala a vyhodila.
Neschováváte si je pro případnou další inspiraci?
Ne. Schovávala jsem si ale dopisy. Byly zvláštní v tom, že jsem je psala někomu, ke komu jsem něco cítila, ale nakonec jsem je neodeslala. Když jsem si je přečetla, dospěla jsem ve své sebekritičnosti k názoru, že je poslat nesmím.
Víte, já nejsem sběratel. Nehrabu se moc ve vzpomínkách ani ve starých fotoalbech a mám to tak i s cédéčky. Jakmile vyjde, založím ho a přemýšlím, co bude dál. Před časem jsem dokonce vyhodila všechny staré výstřižky z novin, které jsem měla od dob svých začátků schované. Udělala jsem to naprosto bez sentimentu, což většina mých přátel nemůže pochopit.
Takže pokud budete jednou psát autobiografii, budete to muset všechno znovu najít...
Záleží na tom, jestli se do něčeho, jako je autobiografie, někdy pustím. Ty výstřižky jsem vyhodila i proto, že mě některé informace z nich, zvláště z bulváru, zraňovaly. Nemám za sebou silné týmy manažerů a producentů, takže si musím všechno zajistit sama.
Vždycky jsem si musela všechno vybojovat vlastním úsilím, a když pak bulvár psal, že jsem chudák osamocená a všichni kolem mě pomřeli nebo utekli, bylo mi z toho smutno. Byly to povrchní články, které vypovídaly o všem jiném než o mně a mé práci.
Neviděla jsem důvod, proč si takové články schovávat. Nechci hledět do minulosti. Žiju bohatý život, miluju ho a všechno je tak, jak má být.
Již 17. února představíte písničky z nového alba na koncertu v pražském Divadle Hybernia. Na co se mohou vaši fanoušci těšit?
Rozhodla jsem se ho uspořádat v sále, ze kterého mám dobrou zkušenost se svými vánočními koncerty. Bude to Valentýnský koncert, na kterém mě bude doprovázet parta muzikantů, s nimiž se na pódiu setkávám už více než dvacet let.
Hosty budou Gospel Limited, což je vokální skupina mladých lidí, kteří podle mě nejlépe z našich souborů prezentují gospelovou hudbu.
Nedělají pouze standardy, mají v repertoáru i ryze současné gospely. V jedné nové písničce mě podpořili i na desce.