Odkud se vzal nápad napsat seriál právě o rodině sedláků, která se vzmůže na vilu a podnik v Praze?

Chtěli jsme ukázat období první republiky – a potom i druhé republiky a protektorátu – očima úspěšné podnikatelské rodiny. A většina české velkoburžoazie pocházela právě z vrstvy velkosedláků.

Jsou vám historická témata blízká? Neměl jste obavy, že se dopustíte chyb?

Důkladný průzkum materiálu je součástí každé scenáristické práce, nejen u dobovky. Samozřejmě je u ní riziko historických nepřesností větší. Snažili jsme se o nejvyšší možnou míru autentičnosti, ale nebudu zastírat, že nejdůležitější byl pro nás dobrý příběh.

Scénář jste konzultoval s historiky. Do jaké míry?

Na začátku projektu jsme se snažili s producentem Filipem Bobiňskim určit události a motivy, které by v seriálu z tohoto období neměly chybět. V tomto ohledu byla pomoc našich odborných poradců – Mileny Lenderové, Pavla Nováka ze Zemědělského muzea v Kačině a Michala Dlouhého – neocenitelná. Spolupracují s námi ve všech fázích scenáristické práce, od synopsí přes scénosledy až ke scénářům.

Máte mezi předky sedláky nebo živnostníky, nebo jste si představu o každodenním životě takové rodiny museli vytvořit jen podle dokumentů?

Můj děda byl kožišníkem a praděda italským legionářem, ale vzhledem k tomu, že už jsou oba dávno po smrti, čerpali jsme s kolegy scenáristy Magdalénou Buštovou a Pavlem Gottharde, hlavně z dokumentů. Každodennost nám přitom dělala největší problémy. Výborných historických knih a studií z tohoto období je totiž řada, ale chybí publikace o tom, jak vypadal všední život obyčejných lidí. Třeba ji některý z našich poradců napíše.

Vyprávíte o skoro sto let starých událostech dnešním divákům. Jak jste pracovali s jazykem postav – i s ohledem na tehdejší společenské a generační rozdíly mezi lidmi? Dnešní situace je přece jen odlišná.

Nad tím jsme přemýšleli hodně dlouho. Rozhodli jsme se nakonec zachovat současný jazyk, který jen občas okořeníme dobovým výrazem. Snažili jsme se taky dát každé postavě typickou repliku či gesto. Například Klára, kterou vychovávali podle nejlepších tradic mocnářství, rodičům vyká, zatímco o deset let mladší Magdaléna už jim tyká.

První republika má být romantický seriál s detektivní zápletkou, ale údajně v něm zůstaly i stopy původního záměru producenta natočit seriál duchařský. Co si pod tím představit? Jde jen o nějaké epizody s motivem spiritualismu nebo snad o další žánr?

Jde o mísení tří žánrů, melodramatu, detektivky a duchařiny. Aby ale byl příběh homogenní, duchařina hraje roli v detektivní zápletce a detektivka zase posunuje vztahové linie. Love story a napětí kráčejí ruku v ruce.

Je detektivní linie spíše na okraji, nebo je rovnocenná příběhu „jedné ženy mezi dvěma muži“?

Vzájemně se doplňují. Milostným trojúhelníkem zamíchají tragické události, k nimž došlo v roce 1910, tu noc, kdy byla spatřena Halleyova kometa. Aby hlavní hrdina měl vůbec naději, že jednou získá srdce vytoužené ženy, musí přijít na kloub tomu, co se tehdy stalo.

Jste fanouškem detektivek? Které autory máte rád a proč?

Miluji všechny druhy detektivek od Agathy Christie a Dorothy L. Sayersové až po současné severské krimi. V dobré detektivce najdete všechno: poetiku, lásku (pořád nejlepší důvod, proč vraždit), důvtip, tajemství…

První republika má ambici uspět nejen u českých diváků. Čím může podle vás zaujmout jinde?

Dramedy má zájem prodat seriál do zahraničí, aby se zhodnotil její producentský vklad. Napsali jsme proto žánrový seriál, který by měl být mezinárodně srozumitelný. Pracujeme s motivy, jako je třeba španělská chřipka, a nepouštíme se tolik do domácí politiky. Pokud už se v seriálu objeví, musí nějak ovlivnit osudy hrdinů – například měnová reforma vede ke sňatku z rozumu. Češi možná milují jinak než Italové, ale lásce rozumějí všechny národy. A totéž platí o vraždě.