Článek
Název Za obzor je odvozen z pamětí Adrieny Šimotové, pozdější umělcovy ženy. Když v roce 1947 korigoval Josef Kaplický práce žáků na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, zastavil se u Johnova obrazu Zima a řekl: „Za ten obzor bych chtěl jít, abych se setkal s tím, co je za ním.“
Brunclíkovi šlo o to, podívat se za obzor toho, s čím je Jiří John v dějinách českého krajinářství tradičně spjat. Novinkou je důsledná konfrontace grafiky, malby a ilustrace, která naznačuje, že preferovaná malba hraje v odkazu tvůrce spíše sekundární roli.
V Museu Kampa John dominuje jako vynikající grafik, jehož brilantní zvládnutí techniky suché jehly nemá v českém moderním umění obdoby.
Oblíbeným umělcovým obdobím se stala zima a spolu s ní spící krajina, v níž najdeme harmonické dialogy bílé, šedé a černé. Výtvarně nejvíce vytěžil ze souzvuku těchto „nebarevných“ tónů ve volné grafice.
Tvořil obrazy – básně, pro něž inspirací mohlo být i obyčejné rákosí nebo kapka rosy. A zájmem o nepatetický přírodní detail inspiroval mnohé z výtvarníků, kteří přišli po něm, Ivanem Ouhelem počínaje a Michalem Ranným konče.
Když Jiří John v roce 1972 v necelých padesáti letech předčasně zemřel, ztratilo české umění vyzrálou osobnost. Výstava v Museu Kampa to připomíná reprezentativně řadou zápůjček ze soukromých sbírek i z Národní galerie.
| Jiří John: Za obzor |
|---|
| Museum Kampa Praha, do 23. února |