Článek
Umělec vidí ve sportovní akci především krásu dynamiky a nádhernou souhru barev.
Oranžové tretry kontrastují s černožlutozelenou vlajkou na hrudi černého atleta, modrozelená hmota živlu halí námahu pracujícího kajakáře, černorezavá plocha antuky kontrastuje s bílou lajnou a citronově žlutým míčkem. To jsou základní opěrné pilíře Sidorjákových fotografií.
Na vernisáž výstavy zavítal i vítěz Wimbledonu 1973 tenista Jan Kodeš (vlevo) a nestor sportovní fotografie Jiří Pekárek (vpravo).
Při jejich pozornějším ohledávání zjistíme, že nápaditě vymyšlená kompozice, akcentovaná jemným detailem ve druhém a třetím vizuálním plánu rozehrává na malé ploše velké divadlo. Když se díváme do nekonečné a rýhami zvrásněné sněhové masy, v jejíž neuchopitelnosti se ztrácí malá postava lyžaře, nemůžeme se zbavit mírného obdivu.
Obdivu nejen k fotografovi, který zachytil prchavý moment, ale také k majestátnosti přírody i odvaze malého človíčka, který je ochoten se její velikosti postavit.
V těchto momentech díla přesahují rozměr „obyčejné“ reportážní fotografie a posouvají se už k čirému umění.
Nejvíce je to patrné na zvláštně pojatém portrétu fotbalisty Bony Wilfrieda. V ohnivém protisvětle vidíme pouhou tmavou siluetu profilu hráče a na pozadí hoří oranžovožluté plameny světel. Ten snímek má tajemnou až mystickou atmosféru.
Díky pracím Martina Sidorjáka si můžeme uvědomit, že krása sportu netkví jen ve špičkových rekordech a slávě. Ale také v radosti z pohybu nebo i pouhé možnosti ten pohyb sledovat a zachytit. Je lhostejné, jestli pouhým okem nebo teleobjektivem.
Výstava trvá do 19. ledna 2014.