Novinka je od předešlé desky Private Madness, Public Danger z roku 2010 v mnohém odlišná. Je na ní více elektroniky, ubylo kytarových riffů, písničky jsou velmi melodické a sestavu opustil zpěvák a raper Mc Nu C. Jak vaši fanoušci nahrávku přijali?

Potěšilo náš, že fanoušci přijali desku velmi dobře. Dokonce lépe než tu předcházející, která byla v mnohém jiná než alba před ní. Bylo na ní hodně kytar a její realizací jsme si vlastně si splnili dávný sen nahrát hodně živou desku. Fairytapes je pro nás v podstatě návratem k naší podstatě. Je písničkové a taneční, což vlastně byly vlastnosti, na nichž Skyline v roce 1997 vznikli.

Je pro taneční skupinu těžké napsat výraznou melodickou písničku?

My se o to snažili vždycky. Od začátku nám šlo o to, aby naše skladby byly taneční a současně melodické. Při přípravě nové desky jsme vymetli šuplíky se zasunutými nápady, které jsme v minulosti nedotáhli do konce, byť měly dobré melodické linky, a současně jsme pracovali na nových skladbách. Prostě jsme se snažili o to, aby na desce bylo co nejvíc dobrých písniček.

Proč od vás odešel MC Nu C?

Bylo to velmi prozaické, odešel do muzikantského důchodu. Rozjel svou restauraci, narodila se mu dcera a on přestával hudbu stíhat. V klidu se tedy rozhodl, že dá přednost rodině a podnikání. Odešel v přátelské atmosféře. Myslím si, že kdyby v kapele zůstal, deska by byla stejná. Na to neměl jeho odchod vliv.

V kolika letech se ve Skyline chodí do důchodu?

Někteří z nás jsou starší než MC Nu C a do důchodu ještě nešli. Je to tedy individuální…

Deska Fairytapes se vzhledem k tolika změnám jeví trochu jako vykalkulovaná. Bylo to tak?

Neřekl bych, že je to vykalkulovaná deska. U řady muzikantů je přirozené, že nahrají-li nějaké album, chtějí to další natočit trochu jinak, aby se neopakovali. Byl to i náš případ. Záleží také na atmosféře, ve které se kapela nachází. Mě osobně například začala zase bavit taneční hudba. V devadesátých letech byl příchod nové taneční hudby skoro revolucí, ale později přestala přinášet nové impulzy a já se z ní cítil být unavený. V posledních dvou třech letech se ale zase objevila spousta nových producentů a šikovných dýdžejů, třeba drum’n’bass chytil vyloženě druhý dech, takže se to přeneslo i na mě. A na ostatní v kapele zjevně také.

Taneční hudbu většinou provázejí takzvané párty texty, tedy texty, které jsou povrchní. Je to i váš případ?

Není žádným tajemstvím, že naše texty vážné otázky života neřeší. Jsou v nich ale témata, která život přináší, například vztahové příběhy. Snažíme se, aby nebyly jen doplňkem hudby, nic hluboce filozofického v nich ale není, což si myslím, že do našeho žánru vlastně ani moc nepatří.

V pátek začínáte podzimní koncertní turné. V čem bude jiné v porovnání s vašimi letními koncerty na festivalech a předešlými turné?

Program bude postavený hlavně na novém albu, budeme hrát skoro všechny písničky. V létě na festivalech jsme už některé zařadili a diváci je přijali skvěle. Chtěli bychom koncerty pojmout jako večírek. Naším hostem bude DJ NobodyListen, jeden z mladých talentů naší klubové scény, který bude hrát před naším vystoupením a také po něm. K tomu samozřejmě pořádná světla a zvuk, jak to má být.