Článek
Olověné zástěry se do praxe zavedly v době, kdy byly technologie méně přesné a obavy z účinků záření výrazně větší. Bylo to už skutečně dávno - mezi 20. a 50. lety 20. století. Důraz se kladl především na ochranu reprodukčních orgánů, protože se lékaři obávali neplodnosti.
„Dnes víme, že dávky používané při běžných rentgenových vyšetřeních jsou výrazně pod prahovými hodnotami pro vznik neplodnosti,“ vysvětlila radiologická fyzička z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Lucie Súkupová.
„Efektivní dávka při vyšetření hrudníku odpovídá zhruba dvěma až třem dnům přirozeného ozáření z prostředí,“ uvedla jako příklad Súkupová. Například desetihodinový mezikontinentální let vystaví člověka srovnatelné nebo i vyšší dávce záření než několik rentgenových snímků hrudníku.
Opačný efekt?
Také podle ministerstva zdravotnictví je dnes přínos stínících pomůcek minimální a v některých případech mohou dokonce zhoršit kvalitu snímku nebo vést ke zvýšení radiační dávky. „Negativa tak přebila jeho pozitiva,“ uvedlo ministerstvo.
Moderní digitální přístroje pracují s výrazně nižšími dávkami a zároveň si je samy regulují. Právě tady vzniká problém. „Pokud ochranné stínění překryje oblast expoziční automatiky, tedy systému, který průběžně upravuje dávku záření podle toho, kolik ho tělo pacienta pohltí, systém vyhodnotí pacienta jako silně zeslabujícího a automaticky dávku zvýší,“ vysvětlila Súkupová.