Díky tomu expozice funguje jako živý organizmus, který se variabilně proměňuje. Návštěvník tedy nevstoupí dvakrát do stejného uměleckého světa.

Holomíček jednou prohlásil, že pěkná fotka vás praští do očí vždycky. A má pravdu, neboť na této výstavě najde vnímavý milovník krásy a tajemství podnětů nepočítaně.

Už ve foyer ho „praští“ do sítnice velkoformátová černobílá fotografie města Trutnova. Z jedné strany to lze chápat jako hold umělce kraji, se kterým je životně spjatý. Neměla by ale uniknout ani nádherná kompozice pohledu z výšky na město, ztrácející se v mlžném, inverzním oparu.

Jako boží prst ukazuje k litinově šedým mračnům barokní věž kostela. I když město neznáte, máte pocit, že hmatatelně cítíte tajemno genia loci.

Právě tajemství a věčně neukojitelná touha po zaznamenání prchavosti okamžiku je to, co dělá Holomíčkovy fotografie hlubokými.

A je lhostejné, jde-li o skupinové portréty severočeských dělníků, momentky ze života dramatika a disidenta (samozřejmě i prezidenta) Václava Havla nebo z divadelních představení. Všechna tato zastavení na cestě životem zaznamenává umělec s dokumentární i duchovní precizností.

Ano, Holomíček má široce otevřené oči i své srdce. Jestliže mluvíme o tom, že umění lze dělat naplno pouze srdcem, je jeho trutnovská výstava učebnicovým příkladem tohoto tvrzení.

Vše plyne a nic netrvá – tvrdili antičtí myslitelé. Přesto lze umění fotografie do jisté míry charakterizovat jako proces, který může pozastavit čas i prostor.

Bohdan Holomíček se urputně proplétá pomíjivostí okamžiku a s pokorou zachycuje jeho krásy. Ale jeho fotografie spíše kladou otázky, než aby odpovídaly s drtivostí jasných pravd.

O hledání a nalézání nás prostě tento fotograf života nikdy neochudí.

Bohdan Holomíček: Fotografie
Galerie města Trutnova, Trutnov, do 19. října 2013

Celkové Hodnocení 90 %