S jakými ambicemi skupina před pěti lety vznikla?

Martin: Ztotožňuji se s tím, že by si lidé neměli dávat malé cíle. Pokud ale mám mluvit za sebe, mým prvním cílem bylo zahrát si v lokálním olomouckém S-klubu. Splnilo se mi to po roce a půl, a pak už jsem si kladl laťku výš.

Máca: No Distance Paradise je kapela, která vznikla na bázi vztahu kamarádů z gymnázia. Možná jsme se dokonce zpočátku potkávali spíš proto, že jsme se chtěli vidět, než že bychom potřebovali zkoušet. Kapela je prostor, který nám nikdo nemůže vzít.

Dušan Neuwerth má pravdu, když říká, že by nám čeština v mnoha ohledech pomohla. My ale nechceme házet flintu do žita. Věříme, že brzy přijde doba, kdy anglické texty nebudou problém. Máca

Martin: Jakmile jsme měli zkušebnu, spíše z recese jsme si napsali papír s deseti body, které jsme jako kapela chtěli naplnit. Když se teď na něj podíváme, několik položek ještě splněných není.

Kdy jste jako parta kamarádů začali brát svou skupinu vážně?

Máca: Po roce fungování jsme se rozhodli jít do studia a nahrát dvě písničky. Jedna se jmenovala Hero a mezi kamarády se hned chytla. Šířila se dál a najednou nám lidé začali říkat, že to, co děláme, je dobré a abychom do toho šli naplno. Byl to pro nás impuls k tomu brát No Distance Paradise vážně.

Martin: Přicházelo to ale i přirozeně. Neustále jsme měli pocit, že chceme dělat lepší muziku a také se zlepšovat jako hráči.

Jak se při tom měnila vaše hudba?

Martin: Šli jsme v podstatě od čistě rockového zvuku k alternativě. Jestliže naše starší skladby byly přímočaré, ty novější už mají pestřejší aranže a rozšiřuje se i paleta zvukových barev. Pracujeme také více s náladami a prostorem, více se s písněmi mazlíme.

Máte představu o tom, jaký by váš zvuk měl v ideálním případě být?

Máca: V každé hudbě, ve které se zpívá, je právě zpěv charakteristický. Zatímco tedy barvu zvuku nástrojů můžete ovlivnit, barva hlasu je nezaměnitelná. Chtěli bychom mít náš zvuk postavený na přirozeném pěveckém výrazu.

Je pravda, že když hrajete v Olomouci, je plno?

Martin: Asi je to pravda, protože naši fanoušci a kamarádi v Olomouci jsou skvělí. Daří se nám tam kapacity sálů naplňovat. A pokud jsem si všiml, k našim kamarádům se v posledních dvou letech přidali i další diváci, které osobně neznáme. Hodně lidí na nás ale chodí i v Brně a jsem rád, že na jiných místech naše hudba návštěvníky často příjemně překvapí.

Na jaře jste absolvovali koncertní turné jako předkapela Sunshine. Jak moc vám pomohlo?

Máca: Bylo zásadní. Uvedlo nás do profesionálního prostředí, tedy takového, v němž skupina Sunshine funguje. Viděli jsme asi pětadvacet jejích vystoupení a všechna byla dobrá, strhující. Strašně nás to nakoplo. Mohli jsme také vidět, jak všechno funguje, od technického zázemí až po soužití mezi muzikanty, kteří jsou spolu už dost dlouho.

Kapela nedávno vydala album.

Kapela nedávno vydala album.

FOTO: archív skupiny/Anna Červinková

S albem Challenge Gravity vám pomáhal producent Dušan Neuwerth, jeden z našich nejlepších. I to byla dobrá zkušenost?

Máca: Jednoznačně. Měl jsem možnost s ním pracovat asi tři měsíce, když jsme nahrávali všechny zpěvy. Dokázal nastolit tak intimní atmosféru, že mě to bez násilí přimělo k nejlepším výkonům, jakých jsem byl v té době schopen. Určitě jsem šel za hranice svých možností.

Prý vám Neuwerth říkal, že by bylo lepší zpívat česky. Proč jste ho neposlechli?

Máca: Anglické texty píšeme od začátku a pro album byly připravené. Nediskutovali jsme tedy o tom, že bychom Challenge Gravity točili s českými texty. Je ale pravda, že jsme dlouho debatovali o tom, že v Čechách je těžké prosadit se s anglickými texty. Dušan má pravdu, když říká, že by nám čeština v mnoha ohledech pomohla. My ale nechceme házet flintu do žita. Věříme, že brzy přijde doba, kdy anglické texty nebudou problém.

Napsal jsi někdy český text?

Máca: Český text jsem už složil i interpretoval. Dokážu si dokonce představit, že by v češtině byly i písně No Distance Paradise. Museli bychom se na tom ale shodnout všichni, což se zatím nestalo a není to ani pravděpodobné.

Co tvé texty na albu spojuje?

Máca: Věřím, že nejsou povrchní a že si na ně fanoušci jednou najdou čas a budou se jimi více zabývat. Spolupracuju na nich se svým kamarádem z Chicaga, se kterým jsme se potkali v Olomouci. Jsou o problémech nás a našich vrstevníků, o tom, jak prožíváme vztahy, i o tom, jak se konečně v životě najdeme, abychom se zase ztratili.

Máte za sebou turné se skupinou Sunshine, vydali jste první album. Co bude dál?

Martin: Chtěli bychom co nejdřív natočit videoklip a na podzim plánujeme klubové koncerty. Domlouváme už i nějaké akce na příští rok, včetně větších festivalů. Od několika jsme už dostali příslib, že nás vezmou.

Své cédéčko jste zabalili mezi dvě kulaté dřevěné desky. Skvělý nápad…

Máca: Víme, že v dnešní době je důležité být profesionální a originální. Na natočení videoklipu čekáme tak dlouho proto, že chceme, aby byl co nejdokonalejší. Když nám tedy mladá produktová designérka Linda Vránová takové konceptuální řešení obalu nabídla, byli jsme nadšení. Je to originální, pěkně to voní a není to plast, což jsme chtěli. A protože je tenhle obal větší než obaly běžných cédéček, bude pořád na očích.