Hlavní obsah

RECENZE: V historii se vždy konal návrat k obrazům

Právo, Peter Kováč

Pražská Bienále mladého umění, konaná v Domě u Zvonu, působila před pár lety spíše jako filozofická sympozia. Místo obrazů se vystavovaly výtvarné ideje. Nové umění mělo být čistě konceptuální a k tradici malířství striktně negativistické.

Foto: nakladatelství Barrister & Principal

Alain Besancon: Zakázaný obraz

Článek

Nakladatelství Barrister & Principal nyní vydalo skvělou knihu Zakázaný obraz francouzského odborníka Alaina Besancona. Krok za krokem v ní provází dějinami obrazoborectví, snahy likvidovat obraz z pozic náboženských, či společenských.

Začíná od antiky a Byzance, pokračuje přes protestanty a dochází až k ruské avantgardě, přesněji řečeno Malevičovu obrazu Bílý čtverec na bílém pozadí.

Francouzi bývají většinou výborní esejisté, ale horší teoretici. Besancon patří k výjimkám.

Vyjadřuje se ke všemu na základě znalostí dobové filozofie a estetiky i moderní uměleckohistorické literatury. Ostatně není náhoda, že Zakázaný obraz vyšel záhy anglicky v nakladatelství University of Chicago Press, kde jen tak něco nepřeloží.

Besancon přistupuje k problému z hlediska intelektuálních diskusí o smyslu a významu výtvarného umění v průběhu staletí. Je to užitečné čtení pro všechny, kterým ortodoxní konceptualismus popletl hlavu. Jak autor dokazuje, v historii se vždy po vyhrocené skepsi vůči obrazům konal návrat k jejich nezastupitelné funkci.

Alain Besancon: Zakázaný obraz

Barrister & Principal, překlad Nora Obrtelová, 408 str., 495 Kč

Hodnocení 85 %

Reklama

Výběr článků

Načítám