Vaše tvorba je výrazně ovlivněná muzikou šedesátých let. Které kapely konkrétně vás inspirovaly?

Velmi nás ovlivnily hlavně dvě. První je dívčí skupina The Shangri-Las ze šedesátých let, druhou The Wake z osmdesátých let. Chtěli jsme jednoduše smíchat tyhle dva styly. Pop šedesátých let a garážový zvuk nás ovlivnily opravdu hodně.

Co vás na tom přitahuje?

Líbí se nám ta jednoduchost. Přestože ta hudba je opravdu prostá, nerezignuje na poselství a vyhraněný styl. Přitahuje nás, že používá jen několik málo prvků. I proto jsme naši kapelu nazvali The Drums, kvůli tomu přímočarému zvuku, který v šedesátých letech mělo mnoho kapel.

Dřív nikdo nevěděl, kdo jsme, a najednou jsme neustále cestovali po světě

Vybavujete si, jak jste se k hudbě z šedesátých let dostal?

V dospívání jsem poslouchal mnoho kapel z té doby. Ještě než jsme začali nahrávat debutové album, přišel za mnou spoluhráč Jonathan Pierce s tím, že mu jeho kamarád pustil v autě The Shangri-Las. Předtím je neznal a byl z nich unešený. Tak jsme si je začali pouštět. Líbilo se nám, jak zněly i jak vypadaly.

Inspiruje vás i současná hudba?

Mám rád mnoho nových kapel, ale neřekl bych, že mě inspirují. Jsme doopravdy spíš posedlí hledáním starých kapel, o kterých dlouho nikdo neslyšel. Nevím, čím to přesně je, ale baví mě, jak jejich skladby za ta léta vykrystalizují. Je v tom i určitá romantika.

Po vydání svého debutového alba The Drums v roce 2010 jste se rychle stali poměrně slavnou kapelou. Co to s vašimi životy udělalo, jak se změnily?

Dřív nikdo nevěděl, kdo jsme, a najednou jsme neustále cestovali po světě. Vyrazili jsme na skoro dva roky dlouhé světové turné. Je těžké to popsat, životní změna je v takovou chvíli obrovská. Teď se věci trochu uklidnily, všechno se na chvíli usadilo, za to jsem vděčný. Ale brzy chystáme další desku a zase se to roztočí.

Takže pracujete na nové desce?

Ano, máme už nějaké demonahrávky. Nechceme na to moc spěchat, první dvě alba jsme vydávali celkem v rychlosti. Chceme si tentokrát dopřát čas a opravdu se do práce na albu hluboce ponořit.

Recenze na druhé album Portamento byly horší než na debut. Jak jste to v kapele přijali?

Snažíme se recenzemi příliš netrápit. Bereme Portamento jako úspěch, i když technicky vzato to zas tak velký úspěch nebyl. Ale fanouškům se to album líbilo, což se odrazilo i v tom, že jich na koncerty chodilo čím dál víc. To je pro nás důležité. Navíc je to deska, na které jsme poctivě a tvrdě pracovali. Takže když pak novináři napíšou horší recenze, neznamená to, že na ni přestaneme být hrdí. Pořád se nám líbí. A jsme nadšení, že nyní máme možnost pracovat na třetí desce.

Písnička Down By The Water z debutu The Drums má zajímavou atmosféru. Jak vznikla?

Chtěli jsme mít na albu písničku s podobnou atmosférou. Mnoho písniček, které máme rádi, má stejné kouzlo. Milujeme třeba Earth Angel od The Pinguins. Jednou jsme sledovali úžasný film Stand By Me. Je to film, se kterým se podle mě může identifikovat každý kluk, který vyrostl v Americe. Navíc má skvělou titulní píseň od Bena E. Kinga. Hned jsme věděli, že chceme něco podobného napsat. A tak jsme to udělali.

Jak bude vypadat koncertní program, se kterým přijedete na Grape Festival?

Bude to vyvážený mix všeho, co jsme doposud vydali. Část z debutu, část z Portamenta, ale i písně z EP Summertime!.

Vy i váš kolega Jonathan Pierce nyní pracujete na sólových albech…

Měla by vyjít ještě letos. Není to tak, že bychom si dávali pauzu, děláme to pro zábavu.  S kapelou se cítíme trochu pod tlakem, a navíc jsme limitováni tím, jak jsme si naši hudbu vymezili. Někdy složíme něco, co se naší představě o The Drums úplně vymyká. Chceme, aby to byla velmi konzistentní kapela. Máme velice jasnou ideu, jak bychom měli znít, a chceme se jí držet. Oba ve svých sólových projektech použijeme elektroniku, syntetizátory a kytary. Myslím ale, že je každý používáme jiným způsobem.