V romantických historických zahradách tak mohly dostat legendární skladby trochu jiný kontext. Lidé oprávněně očekávali, že si odnesou vcelku originální zážitek s kapelou, kterou znají jako své boty. Odnesli si ale nakonec možná trochu jiný, než čekali. Kvůli bouřce a průtrži mračen byl totiž nedělní koncert zrušen a přesunut na následující den.
Deep Purple tedy v pondělí naservírovali hard rock jako z učebnice.

Jakmile zazněly první tóny slavné Highway Star, čas najednou otočil kolo nazpět o několik dekád. Zpěvák Ian Gillan nastoupil na scénu a okamžitě svůj vokál nastartoval na plné obrátky. Navíc bylo vidět, že ho koncert chytil za srdce. Usmíval se, vtipkoval se spoluhráči a občas hodil očkem i do prvních řad, aby lidem ukázal, jak moc touží po tom být zrovna ve Slavkově u Brna a hrát pro deset tisíc lidí v historickém parku.

Lidé mu uvěřili, a to byl základ úspěchu. Chvílemi ani nevěděli, co dřív sledovat. Jestli Gillanovu vypjatou vokální mimiku nebo kytarovou ekvilibristiku, kterou předváděl Steve Morse, či basové figury v podání Rogera Glovera. A když klávesista Don Airey vpašoval do svých preludií i Smetanovu Mou vlast, nadšení zástupu rozsvícených mobilů neznalo mezí.

Postupem času se však ukázalo, že i v tomto případě všeho moc škodí. Členové Deep Purple jsou bezpochyby skvělí virtuosové, ale jejich neustálé muzikantské ekvilibristiky (sólo na kytaru, sólo na bicí, klávesová improvizace) spád koncertu zhruba v polovině zabrzdily.

Najednou se celkový dojem rozplizl do individuálního předvádění. Kapela chytila druhý dech až na konci vystoupení, které korunovala nesmrtelnou skladbou Smoke on the Water.

Ale celkově lze považovat koncert Deep Purple za povedený. Skupina se totiž vyvarovala emotivních nostalgických výlevů, které si některé legendy neodpouští. Naopak, hrála jakoby se na hodinu a půl vrátila do dob, kdy patřila mezi nejlepší kapely světa. A fanoušky vzala na tento výlet s sebou.

Celkové hodnocení: 70%