V útulném, možná jen rozměrově poněkud těsném areálu si hudební menu užívalo odhadem osm tisíc diváků. Stejně jako v předcházejících dvou dnech, i v sobotu dávali přednost zhlédnutí koncertů českých a slovenských skupin, tedy těch, které dobře znali a věděli, co od nich mohou čekat.

Radost z toho rozhodně měli jistě například slovenští No Name, kteří i díky masivní divácké podpoře odehráli jeden z nejpříjemnějších setů celého festivalu. Ostatně anketa popularity Český slavík prostřednictvím své kategorie Slavíci bez hranic již několik let ukazuje, že právě košická formace kolem bratrů Timkových je dlouhodobě v České republice respektovaná. Navíc má vcelku charakteristické písničky a Igor Timko jako zpěvák i frontman výborně zpívá a přesně ví, co říká a kam tím směřuje.

Slovenská skupina No Name.

Slovenská skupina No Name.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Obdobně jsou na tom Sto zvířat. Zvláště na festivalech vždy vítaná ska skupina představila ve Světlé nad Sázavou písně z několika svých alb a spolehlivě roztancovala publikum. Zpěvák Jan Kalina a jeho spoluhráči jsou navíc výborní baviči, takže vizuálně i verbálně koncert odlehčují a v podstatě tak jdou na ruku tuzemskému pohledu na styl ska, tedy vystavují na odiv jeho lehkost, dobrou náladu a tanečnost. Kromě toho bylo čitelné, jak moc mnohé jejich skladby u festivalového publika zdomácněly.

Sto zvířat na hudebním festivalu Sázavafest 2013.

Sto zvířat na hudebním festivalu Sázavafest 2013.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Velký ohlas měli i Tata Bojs, kteří oslavují pětadvacet let existence, tradičně k tomu předvádějí na české poměry neobvykle působivou show a k tomu přehrávají písničky, které lemují čtvrtstoletí jejich bytí.

Na přízeň diváků po sobotě jistě rádi vzpomínají také Blue Effect, Portless či mladíci Koblížci, kteří sice vystupovali v pravé poledne, ale jejich fanynky z řad mladičkých teenagerek na ně nezapomněly.

Monarchy jako popoví kazatelé

Hlubokou stopu v srdcích českých fanoušků zřejmě zanechali v sobotu večer britští Monarchy. Nabídli moderní elektropop a také velmi nápadité popové písničky. Čtyřčlenná kapela navíc nasázela k základním elektronickým prvkům ve své hudbě živé zvuky, a přijmeme-li bohorovnost jejich stylu jako ve středním proudu pozitivní věc, nebylo by vůbec překvapením, kdyby si diváci písničky v základu tandemu, používajícího při prezentaci symbolických masek, nezpívalo cestou od jednoho pódia k druhému.

Po nich servírovali více elektronický vyšňořený zvuk britští Scarlet Soho a pak rozprostřel své energicky tažné písničky v lehce alternativním popovém oděvu Nizozemec Thomas Azier. Tato tři zahraniční jména obstarala konec festivalu. Jistě si za to zasloužila větší pozornost diváků, nicméně těm, kteří jejich koncerty absolvovali, ukázala možné cesty evropského středního proudu.

Odpoledne návštěvníky poměrně spolehlivě roztančili a rozpohybovali polští Paula & Karol. Mísí ve svém stylu country, folk i rockový přístup, všechno to pak působí jako totální muzikantství, kterému vládne písničková přehlednost. Navíc z pódia proudila nekonečná radost z hudby, až odzbrojující.
„Jsme při svých koncertech šťastní,“ řekl po vstoupení zpěvák a kytarista Karol Strzemieczny. „Je to i tím, že jsme se s lidmi z naší skupiny opravdu dobře sešli. Všem nám dělá naše muzika radost, všichni do ní dáváme srdce.“

Maia Vidal přinutila diváky k mlčení

Maia Vidal, americká zpěvačka a bývalá punkerka, nabídla divákům náročnější hudební materiál. Pohybuje se v oblasti zadumaného indie šansonu, vyzpívává se ze svých pocitů, čerpá v každodenní nahodilosti a v podstatě svým setem posadila diváky na zelenou louku pod pódiem a přinutila je k až posvátnému mlčení. Mělo to ale eleganci a energii.

Zpěvačka Maia Vidal přinutila diváky skoro až k posvátnému mlčení.

Zpěvačka Maia Vidal přinutila diváky skoro až k posvátnému mlčení.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Za očekáváním naopak zůstali rakouští Falco Tribute Band. Jejich první koncert mimo rodnou zemi ukázal, že písničky rakouské popové ikony Falca (1957-1998) nejsou jen světoznámé hity (Rock Me Amadeus, Jeanny, Der Kommissar, Vienna Calling), ale také spousta průměrných kousků, v podání tribute skupiny pak velmi archaických. Kromě toho se nepodařilo „nahodit“ projekci, na které se měly promítat záznamy z Falkova vystupování. Set to výrazně ochudilo.

Sázavafest nabídl českou festivalovou špičku a zajímavá zahraniční jména. Ukázalo se, že to není marná cesta, jen bude třeba trpělivě doufat, že se diváci naučí koncerty méně známých zahraničních hostů respektovat třeba tak, jak to předvedli při vystoupení Pauly & Karola, kdy se postupem času mnozí zvedli z trávy a v rytmu a melodiích proudících z pódia tančili. Ředitel festivalu Pavel Kloupar jim pro to navíc našel útulný prostor.

Skupina Falco Tribute Band z Rakouska.

Skupina Falco Tribute Band z Rakouska.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Mnoho věcí nicméně bude třeba zlepšit. Nemělo by se například stát, že slíbená sleva na vlakovou dopravu na festival padne několik hodin před zahájením akce a ceny za nealkoholické nápoje a leckdy i jídlo v areálu budou tak vysoké, že se návštěvníkům jednoznačně vyplatí zamířit do města nakoupit za obvyklé sumy. Větší pohodlí si jistě zaslouží i umělci, kteří na festival přijedou vystupovat, mnohdy z velkých dálek.

Pokud si tohle všechno v následujících letech takříkajíc sedne, má Sázavafest šanci vrátit se na dobrou pozici v pomyslném žebříčku českých festivalů. Letos k tomu po nuceném pátém stěhování ve své historii učinil nákrok.