Proč jste souhlasili se spoluprací s Fanfara Tirana?

Neřekl bych, že to bylo tak, že bychom s ní souhlasili. Manažer albánské kapely Fanfara Tirana nám dal jejich dvě písně, abychom je zremixovali. Protože to šlo velmi dobře, dal nám pak třetí a čtvrtou. Z toho naše spolupráce vyrostla a nakonec se z ní stalo celé album Kabatronics. Natočit ho ale nebyl původní záměr. Začali jsme pak zkoušet různé věci, aby to celé znělo současněji než před dvěma lety, kdy spolupráce začala. K albu vedla dlouhá cesta.

Je kaba, což je hudba z oblasti jižní Albánie, první balkánská muzika, kterou jste poznali?

To určitě ne. Balkánskou hudbu jsme celkem dobře znali už předtím. Hráli jsme třeba v Srbsku, Chorvatsku nebo Makedonii. V celé oblasti se hraje muzika blízká té albánské, existuje tam hodně dechovek. Znali jsme tedy zvuk balkánské dechovky, ale nové pro nás byly jiné aspekty albánské hudby. Neznali jsme třeba albánský zpěv, který uslyšíte i dnes na Colours of Ostrava od sedmdesátiletého muže s úžasným hlasem. Je mu už mnoho let, ale je to ve svém nitru mladý člověk. Když vyjde na jeviště, je to něco neuvěřitelného. To, jak vypadá i zpívá, je úžasné.

Jaký pocit máte jako Angličan z balkánské hudby?

Kdysi jsme spolupracovali s cikánskými hudebníky z Maďarska. Bylo to ještě předtím, než se balkánská dechovka a podobné věci začaly v našich remixech objevovat běžně. Bylo pro nás přirozené spolupracovat s různými hudebníky po celém světě. Tehdy jsme se seznámili s oblastí Balkánu a už jsme nikdy s hudebníky odtud nepřestali být v kontaktu. Je to naprostá hudební křižovatka. A není to jen cikánská muzika, ale i tradiční hudba všech těch zemí. Spolupracovali jsme třeba se skvělým a capella triem Perunika. Jsou to tři zpěvačky usazené v Londýně. Hodně lidí z té oblasti se stěhuje do Londýna, což je pro nás docela fajn, protože tím pádem najdeme mnoho takové hudby přímo doma. Do Londýna se stěhují lidé z celého světa a přinášejí s sebou zvuk svého domova.

Znáte nějakou českou hudbu?

Ne moc, ale něco ano. Jednou jsme zpracovali muziku Voskovce a Wericha. Byl to projekt, ve kterém jsme použili hudbu ze tří zemí – Česka, Bulharska a Maďarska. Chtěli jsme vzít určité písničky a přetvořit je do našeho stylu. U vás jsme museli opravdu hodně dlouho a pečlivě hledat, abychom našli něco, co by se nám hodilo. Chtěli jsme něco, co se týká emigrace a exilu v Evropě. Nakonec jsme udělali mix z Voskovce a Wericha.

Také jsme spolupracovali s nějakými hardcorovými elektronickými hudebníky. Nebyl to rozhodně žádný mainstream. Přetvořili naše písně v opravdu hodně temnou a zároveň mocnou záležitost.

Na dnešní dopolední tiskové konferenci festivalu Colours of Ostrava jste hovořil o tom, že titulní písnička alba Kabatronics bude hotová až příští rok v době, kdy budete koncertovat v Mexiku…

Byl to vtip. Jde o to, že se v ní improvizuje, a tak se neustále vyvíjí. Styl hry na klarinet jménem kaba je něco, jako když ten nástroj pláče. Muž seděl u lože umírající ženy a ta mu řekla, aby místo pláče hrál na klarinet. To je příběh kaby. A v písni Kabatronics se improvizuje na klarinet a mixuje se to s elektronickou hudbou. Zatím jsme ji hráli dvakrát, pokaždé po sobě koukáme, co se stane. Dnes také zazní.

Jak dlouho bude vaše spolupráce s Fanfara Tirana pokračovat?

Máme domluvené koncerty na příští rok, takže minimálně do té doby. Ale dovedl bych si představit i dva roky. Pak se budeme muset rozhodnout, co budeme s Transglobal Underground dělat dál. Jediný problém této spolupráce, která nás velmi baví, je, že je nás opravdu hodně a cestovat takhle po světě je velmi drahé.