Proč jste se rozhodla vystupovat jako Lenny?

Mnoho let jsem chodila do anglické školy, kde byli mými spolužáky Američané, Britové a další cizinci. Tam mě oslovovali Lenny. Když jsem později přemýšlela o uměleckém jménu, připadlo mi toto nejlepší. Přála jsem si krátké a úderné.

Lenny má v sobě navíc maskulinní tíhu, rockový nádech a v případě ženy je zvláštní, trochu tajemné, a navíc přirozeně vychází z mého pravého jména.

Nutila vás maminka věnovat se hudbě?

Vůbec ne, spíš mě od toho odrazovala. Dobře ví, jak český hudební byznys vypadá, takže mě rozhodně netlačila k tomu, abych se stala jeho součástí. Mě ale muzika natolik baví, že jsem si nedokázala představit, že budu dělat cokoli jiného.

Psát v angličtině je pro mě nejen jednodušší, ale také přirozenější, protože jsem vyrůstala v anglickém prostředí a význam textů v tomto jazyce formuluji lépe

Mámina práce pro vás ale jistě byla klíčová.

To v každém případě. Rodiče mi navíc vždy říkali, že když už něco dělám, musím to dělat pořádně. Chytla jsem tedy muziku za pačesy a řekla si, že se jí budu věnovat ze všech sil.

Matka a dcera, tedy Lenka Filipová starší a Lenka Filipová mladší.

Matka a dcera, tedy Lenka Filipová starší a Lenka Filipová mladší.

FOTO: Laura Pavlíková

Jaká hudba je pro vás základní?

Řekla bych, že rocková. Vyrostla jsem na AC/DC, Rolling Stones, Eriku Claptonovi, Stingovi nebo Pink. Inspirují mě jak jejich písně, tak jejich profesionalita i koncerty. Na rocku jsem navíc vždy obdivovala jeho nadčasovost a energii.

Když se podíváte na nějaký koncert AC/DC, zjistíte, že hrají od začátku do konce vlastně totéž, ale má to neskutečný náboj, který posluchače doslova převálcuje.

Současná mladá hudba vás nezajímá?

Nevyhýbám se jí, ale nebaví mě mnohdy její povrchnost. Nejsem například nadšená z toho, že dívky, které jsou zpěvačky, musí být automaticky modelky, idoly a herečky. Odvádí to pozornost od muziky, což mě mrzí. A je s tím také spojený nedostatek řemesla ve tvorbě.

Jak se hodláte povrchnosti vyhnout vy?

Jsem si vědoma toho, že vstupem na hudební scénu jdu v podstatě do střetu s ní. Je rozdíl mezi tím, být doma, skládat si písničky, zpívat je a být tedy hudebník, nebo jít do šoubyznysu. Od rodičů vím, že v něm člověk musí mít ostré lokty a být výjimečný, vystupovat z davu.

Všichni se mě teď ptají na cíle. Odpovídám, že se těším do hudební školy v Londýně, kde začnu studovat v září. Očekávám, že se tam zdokonalím v řemesle a zapadnu do kolektivu lidí, pro které je hudba vším. Zjistila jsem si, že se na té škole perfektně snoubí teorie s praxí. Něco se tam naučím a potom budu mít možnost předvést to na pódiu. S povrchností budu bojovat tak, že si co nejlépe osvojím hudební řemeslo, abych na tom mohla stavět.

O které hudební škole mluvíte?

Jedná se o konzervatoř zaměřenou na moderní muziku.

Ve vašich písničkách jsou anglické texty. Proč je nepíšete česky?

Napsat dobrý text v češtině je opravdu kumšt. Víte, miluju poezii, ráda ji čtu a píšu krátké povídky. To vše v češtině. Ale texty jsou velmi specifickou disciplínou. V tomto směru obdivuji například Zdeňka Rytíře, Gábinu Osvaldovou, Jaromíra Nohavicu nebo Richarda Krajča.

Psát v angličtině je pro mě nejen jednodušší, ale také přirozenější, protože jsem vyrůstala v anglickém prostředí a význam textů v tomto jazyce formuluji lépe.

Na jaké nástroje hrajete?

Na klavír a kytaru. S mamkou spíš na kytaru, s tátou na piano.

Tento týden jste vydala první čtyři písničky v podobě maxisinglu All My Love. Co bude dál?

Přes prázdniny budu v Praze a budu psát nové písničky. Čtyři už mám zhruba hotové, ráda bych napsala další a potom začnu nahrávat album. Když to půjde dobře, mohlo by vyjít ještě letos. Těším se ale i na živé koncerty, které budu dělat v průběhu léta.