Expozice o umění v zemích jagellonských králů ve střední a jižní Evropě začala loni v Kutné Hoře, poté byla přes zimu ve Varšavě a do 16. června ji diváci viděli v německé Postupimi, kde ji hostilo zdejší historické muzeum – Haus der Brandenburgisch Preussischen Geschichte.

Kultura východní části střední Evropy měla pro západní část nezanedbatelný význam

Z českého umění mohli diváci v Německu vůbec poprvé obdivovat obrazy malíře Mistra litoměřického oltáře a plastiky jihočeského řezbáře Mistra žebráckého Oplakávání. O těchto tvůrcích se Němci naposledy něco dozvěděli v roce 1969, kdy mnichovské nakladatelství Prestel vydalo obsáhlou knihu Gotik in Böhmen. Historik umění Christian Salm tam napsal, že sv. Trojici z Českých Budějovic od Žebráckého mistra pokládá za nejpůsobivější sochařské dílo své doby. Právě tento skvost byl do Postupimi zapůjčen z Alšovy galerie na Hluboké a ocitl se v sousedství géniů, jako byli Veit Stoss nebo Gerhaert z Leydenu. A úspěch byl velký.

Svatá trojice z Českých Budějovic od Mistra žebráckého Oplakávání.

Svatá trojice z Českých Budějovic od Mistra žebráckého Oplakávání.

FOTO: Právo-Peter Kováč

V německém Die Weltu označil Eckhard Fuhr výstavu Europa Jagellonica za klenotnici pozdní gotiky a rané renesance a ocenil nejen ohromující estetický dojem, ale i výsledek letitého badatelského úsilí, kterému se věnuje výzkumné centrum v Lipsku.

Die Zeit si při referování o výstavě Europa Jagellonica kladl otázky: „Byla východní Evropa opravdu jen uměleckou periferií? Máme kulturně chudé sousedy?“ A odpověď recenzenta Mathiase Mesenhöllera zněla, že Europa Jagellonica nabídla umělecká díla, která v Německu nebyla nikdy vystavována a která publikum i znalce skutečně ohromila.

Němci si možná poprvé uvědomili, že ne náhodou jejich největší umělec doby pozdní gotiky Veit Stoss prožil dvě desetiletí života v Krakově nebo že velikán německé renesance Lucas Cranach vytvořil jedno ze svých nejpůsobivějších malířských děl pro katedrálu sv. Víta v Praze.

Kultura východní části střední Evropy – „Ostkunst“, jak to Němci často nazývají – měla pro západní část nezanedbatelný význam. Otec Albrechta Dürera přišel jako proslulý zlatník do Norimberku z Maďarska, bavorský malíř Jan Polack pocházel z Polska a architekt chrámu v Annabergu Jacob Haylmann se vyučil u Benedikta Rejta na Pražském hradě a v Kutné Hoře.

Obsáhlý článek na téma Europa Jagellonica přinesl Frankfurter Allgemeine Zeitung. Autorka Irmela Spelsberg napsala, že se Němci seznámili s umělci, kteří neprávem zůstali ve stínu pozornosti. Připomněla zejména řezbáře Pavla z Levoče, architekta Bartolommea Berrecciho, který pro Jagellonce stavěl v Krakově, nebo českého královského architekta Benedikta Rejta, autora Vladislavského sálu.

Dále napsala, že vedle Budapešti, Krakova, Prahy a Vratislavi se díky výstavě objevila další významná umělecká centra, jako jsou jižní Čechy, Kutná Hora, Spiš nebo Lužice, která německá veřejnost vnímala jako periferii.

Díky výstavě Europa Jagellonica se poprvé pozdně gotické a raně renesanční umění z Čech objevilo v mezinárodních souvislostech a prokázaly se jeho kvality. Exponáty se nyní vracejí do českých a moravských muzeí a kostelů. Pro propagaci naší země u západních a severních sousedů udělaly více, než si vůbec uvědomujeme.