Autor slavné Müllerovy vily v Praze byl předchůdcem funkcionalismu, prosazoval úsporné architektonické formy, pohodlné a praktické bydlení. Jeho odkazem se do 19. září zabývá v pražském Rakouském kulturním fóru výstava Adolf Loos – Učit se bydlet, která prostřednictvím fotografií interiérů, ukázek jeho článků nebo nábytku představuje, jak uvažoval o domovu, který má lidem sloužit.

Novátorským přístupem bylo, že dům má umožnit člověku pohodlí a musí se líbit všem

„Po celý svůj život měl velké potíže s tím, že byl velice upřímný a své názory dával ostře najevo i svým kolegům architektům,“ říká kurátorka expozice Maria Szadkowska.

„Učit se bydlet“ bylo Loosovo klíčové krédo. Tvrdil, že pokud si chce člověk zařizovat dům, ať si všechno dělá sám a nepodléhá diktátu nějakého architekta, který si chce v podstatě postavit vlastní pomník. „A pokud nebude vědět, jak na to, nechť se na Adolfa Loose obrátí a ten mu velice rád poradí,“ zdůrazňuje Szadkowska.

Výstava se zabývá příklady interiérů v Praze, Brně a Plzni. Právě v západočeské metropoli našel Loos kultivované klienty, kteří byli zároveň zákazníky nebo spolupracovníky firmy Kapsa–Müller. Realizoval tam například přestavbu Brummelova domu, dohromady třináct bytových interiérů. Ne všechny se dochovaly a některé byly objeveny teprve nedávno.

Kurátorka se soustředila na obytné prostory respektující každodenní rituály zámožné středostavovské klientely. Pro každou aktivitu architekt vytvořil optimální prostor, přičemž reprezentativní místnost byla většinou okázalá a největší.

Dům se musí líbit všem

Svou originální koncepci „Raumplan“ dovedl k dokonalosti právě ve vile podnikatele Františka Müllera (po pohnutém osudu v poválečné době byla vila zrestaurována a zpřístupněna veřejnosti).

Novátorským přístupem bylo, že dům má umožnit člověku pohodlí a musí se líbit všem. „Na rozdíl od uměleckého díla, které se nemusí líbit nikomu,“ napsal v jednom svém kritickém článku.

„Když pracoval se svým klientem, stával se členem rodiny. Mnohokrát ji navštěvoval a roli architekta vnímal skoro jako psychologa,“ vysvětluje Szadkowska. Loos dokonce tvrdil, že obléká člověka do architektury stejně jako krejčí do dobře padnoucího obleku, což ocenil i básník Tristan Tzara a svěřil mu návrh svého domu v Paříži.

Typické pro jeho rukopis jsou volné světlé prostory, prosklené stěny, drahé materiály (mramor, teakové dřevo), krby, temná zelená barva, na tu dobu moderní vestavěné skříně anebo velmi netradiční načerveno natřené radiátory. Světoběžník užívající si život rád cestoval vlakem a odborníci se přou, zda tato zkušenost mohla mít na jeho tvorbu vliv.

Adolf Loos zavedl novou kulturu bydlení. Současníci stejně jako řada následovníků však jeho přístup dostatečně nepochopili a až mnoho let po jeho smrti se k němu začala hlásit moderní architektura. Škoda že výstava pro srovnání více neukazuje Loosovu zahraniční práci. Důvodem byl podle kurátorky nedostatek financí.