Joe Cocker má v dokladech napsáno John Robert Cocker. Narodil se 20. května 1944 v anglickém průmyslovém Sheffieldu a celosvětově platí za ikonu bílého bluesového zpěvu. Popularitu si získal již v šedesátých letech, a to díky charakteristickému nakřáplému hlasu, kterým budí dokonalý dojem poslechu skvělého černošského zpěváka, a také kvůli zpívání coververzí populárních hitů doby, včetně třeba skladeb od Beatles.

Takto vybaven započal v roce 1961 svou kariéru v zaplivaných sheffieldských hospodách.

Většina těch lepších autorů už pro staré pardály, jako jsem já, nepíše. Zajímají je především boybandy a podobně

Debutové album With a Little Help from My Friends vydal v dubnu roku 1969 a byla to velká událost. Své party si na něm pohostinsky zahráli například kytarista Led Zeppelin Jimmy Page či klávesista Steve Winwood, který hrál třeba s Traffic. Hostování hvězdných jmen na albech jiných bylo sice v šedesátých letech obvyklé, v případě Cockera jako by to ale předznamenalo jeho kariéru.

Své desky vydává nepřetržitě dodnes. Ve třiaosmdesátém roce obdržel cenu Grammy za písničku Up Where We Belong, kterou zpívá s Jennifer Warnesovou.

Americký časopis Rolling Stone jej zařadil na sedmadevadesáté místo mezi nejlepší zpěváky všech dob, britský magazín Mojo pro něj měl na konci devadesátých let ve stejné kategorii osmapadesátou příčku.

Vybírají ze stovek

„Často se mě ptají, proč ještě pořád zpívám. Je to proto, že alespoň něco dělám. Vždycky jsem miloval být na jevišti,“ vysvětluje Cocker. „Když nahrávám novou desku, naplňuje mě naděje, že celý proces bude jednodušší, protože jsem to už absolvoval tolikrát. Ono se to děje, takže od nahrávání bych si dokázal odskočit. Stýskalo by se mi ale po koncertech. Do nich mám pořád obrovskou chuť.“

Když natáčí album, myslí prý neustále na to, jaké asi bude zpívat písničku živě. Připouští, že si to mnohokrát dokáže představit až teprve ve chvíli, kdy je natočená konečná podoba. Pokud jde o coververze, které se na jeho nahrávkách vždy objevovaly, rozhoduje se pro ně podle toho, jestli má šanci podat je na koncertech tak, aby byly originální, nikoli jen přezpívané.

„Když se rozhodnu nahrát novou desku, hledám v první řadě dobré písničky. Znamená to, že si poslechnu několik stovek nahrávek skladeb, které jsou k dispozici. Naštěstí mi s tím pomáhají moji přátelé a kolegové, hlavně Roger Davies. Hledáme písničky, které by mi sedly a kterým bych mohl vdechnout punc osobitosti. Vyslechneme při tom i spoustu špatných písniček, takových, které jejich tvůrci jenom vloží do databanky skladeb, ale které nemají v podstatě žádnou šanci, že se jich někdy někdo ujme. My si nakonec vybereme ty nejlepší a s těmi pracujeme. Těch skladeb, které si připravíme pro album, zpravidla není mnoho,“ říká Cocker.

Není totiž autorem písniček, a tak se musí spoléhat na jiné. Rád vzpomíná například na spolupráci s kanadským zpěvákem Bryanem Adamsem, jenž pro něj na album Ordinary World, které vyšlo v roce 1999, napsal písničku She Believes In Me. Dostal prý jenom část skladby s dopisem, ve kterém bylo napsáno: „Jestli se ti líbí, dokončím ji pro tebe“. Cocker odepsal, že by byl rád, kdyby ji dokončil, a Adams to udělal. Nikdy spolu o té skladbě nemluvili, přišla na svět díky korespondenci.

„Najít dobrého autora je čím dál tím těžší,“ tvrdí Cocker. „Většina těch lepších už pro staré pardály, jako jsem já, nepíše. Zajímají je především boybandy a podobně.“

Beatles nepředběhl

V hudebním světě existuje legenda, která praví, že Cocker nahrál některé písničky určené pro skupinu Beatles rychleji než ona sama. Bylo to ale prý trochu jinak.

„Jedná se o písničku She Came In Through The Bathroom Window. Zašel jsem tenkrát do studia Apple a Paul McCartney mi ji tam dal zapsanou na kusu papíru. Pak přišel George Harrison a dal mi ještě skladbu Something. Beatles v té době pracovali na jiných písních a já netušil, za jakou dobu se dostanou k nahrávání těch, které mi dali k přátelskému posouzení. Když jsem se pak dostal do studia, pro radost jsem si nahrál vlastní verze těch skladeb, no a deska, na kterou jsem je zařadil, nakonec vyšla ve stejném roce jako album Abbey Road od Beatles, na které je zařadili oni. Taková je pravda. Možná byly nahrané dříve, vyšly ale později.“