Po úspěšném uvedení seriálu Nemocnice na kraji města vyzvali dramaturgové televize NDR Jaroslava Dietla (1925 - 1985), zda by nevytvořil podobný obraz z jejich prostředí. Ačkoliv na scénáři pracoval přes dva roky a v roce 1981 už byl připraven k natáčení, k realizaci nikdo nedošlo. Seriál byl totiž východoněmeckými soudruhy upřipomínkován. Celek se schvalovatelům sice zamlouval, ale s detaily, které figury oživují a individualizují, nesouhlasili. Dietl počátkem roku 1982 od smlouvy odstoupil.

Jeho žena vzpomíná, jak ji požádal, aby celý strojopis hodila do popelnice. Místo toho ho uložila do sklepa, kde jej také po dvaceti letech našla. Proto Doktor Marcus a jeho rod vychází jako televizní román. Dietl zjevně nechtěl opakovat pojetí profesního románu, které se mu nejvíce dařilo: příběh o týmu usilujícím dosáhnout vytčeného cíle, o zápasu některých z jeho členů o kariérní postup, vše okořeněno propletencem milostných vztahů.

V Doktoru Marcusovi nalézáme druhý kompoziční princip, který rovněž používal: historické obrazy společnosti v určitých obdobích. Tři hlavní postavy rodinné ságy Marcusovců postupně působí ve vedoucí pozici na prestižní berlínské klinice Charité. Jsou představiteli humanitní tradice německých intelektuálů, obětaví i sebevědomí, odpovědní a rozhodní. Své povolání chápou jako poslání a občanské postoje nesměšují s žádnými aktuálními politickými proudy tedy ani s nacismem, ani později s angažovaností v komunistické SED. Vedle nich Dietl zachytil i jiné lékaře, například kolegy, kteří pro neárijský původ museli nemocnici opustit. Druhou polovinu textu (léta 1945-1978) čteme s podezřením, co asi bylo zmíněno, ale upozaděno, co úplně vyškrtnuto a co naopak dodatečně vtěleno. Jde třeba o sílící emigraci lékařů na západ ukončenou rozdělením města a jeho obyvatel berlínskou zdí. Jako o poslední kapce připomínek, jíž autorova trpělivost přetekla, se o tom v doslovu vyjadřuje i Magdalena Dietlová. Text, jenž je poslední verzí dvanácti dílů seriálu, vyvolává dojem, že se jindy pohotový vypravěč Dietl trápil s každou epizodou, s každým slovem. Jeho síla byla v rozkrývání myšlení literárních postav (to zde užívá zřídkakdy), nikoli v kresbě politického pozadí jejich činů. Ve fabulované Nemocnici na kraji města mnoho politiky není, pokud přece, pak byla překryta hereckými mistrovstvím představitelů. Skutečná berlínská nemocnice Charité svedla Dietla k jakémusi polodokumentu o době, v němž však nebylo možno uvést všechno, tím méně proniknout hlouběji do kontrastů a souvislostí, jichž byly tři generace východoněmeckých intelektuálů svědky i aktéry, ale které hlavně dramaticky ovlivnily jejich osudy.

Jaroslav Dietl: Doktor Marcus a jeho rod Nakladatelství Jaroslava Jiskrová Máj a Dokořán, 356 stran