Článek
Z byzantské říše, tehdejší světové kulturní velmoci a dědičky antického odkazu, k nám přinesli jako misionáři křesťanství a spolu s ním i obecnou vzdělanost, včetně staroslověnštiny a její písemné podoby.
Brněnská výstava však žije v zajetí tradice, jak se u nás prezentovala podobná výročí před listopadem 1989
V oficiálním prospektu k cyrilometodějskému jubileu, které je označeno jako nejvýznamnější událost roku, jsem napočítal dvaatřicet akcí na mnoha místech, počínaje Prahou a konče Velehradem. Mezi nimi je i uměleckohistorická výstava v brněnském Moravském zemském muzeu nazvaná Cyril a Metoděj – doba, život a dílo. Až do 25. září ji diváci najdou ve všech podlažích Paláce šlechtičen v centru moravské metropole.
V mnoha místnostech diváci najdou panely s fotoreprodukcemi a texty kombinované s modely velkomoravských staveb a nejzajímavějšími archeologickými nálezy z vykopávek v hlavních místech Velké Moravy na území dnešní České republiky a Slovenska.
Jde o velkomoravské šperky, drobné devoční náboženské předměty, jako jsou závěsné křížky s postavou ukřižovaného Krista, dokonce tam je i celý hrob některého z velkomoravských velmožů. Výjimečnou zápůjčkou zářící zlatem jsou plakety z Bojné na Slovensku z 9. století.
Několik místností je věnováno hlaholici, kterou vytvořil Konstantin pro potřeby byzantské misie u Slovanů. Boží slovo mělo být hlásáno srozumitelným jazykem a měly ho doprovázet i nejstarší literární památky západních Slovanů.
Snaha je málo
Samostatná část je pak v přízemí věnována ohlasům cyrilometodějské tradice v lidové kultuře a také souboru fotografií režiséra a kameramana Petra Francána, připomínající kulturní odkaz zemí, kam byzantská misie směřovala.
Je však důvod ke spokojenosti? Pracovníci Moravského zemského muzea a Slovanského ústavu Akademie věd ČR se zjevně snažili. Ale to je málo.
Před třemi roky se v Kunsthalle v Bonnu konala výstava o byzantské kultuře nazvaná Byzanz: Pracht und Alltag. Do Německa tehdy zapůjčily své cennosti přední světová muzea i chrámové pokladnice z Bulharska, Dánska, Německa, Francie, Řecka, Velké Británie, Itálie, Nizozemska, Rakouska, Ruska, Švédska, Srbska, Turecka, Ukrajiny, Maďarska a USA. Divák byl na každém kroku doslova oslněn. Exponáty doplňovaly projekce a rozměrné počítačové rekonstrukce.
Člověk na výstavě okamžitě pochopil, jak fascinující musela být byzantská kultura pro germánské bojovníky i pro vládce Velké Moravy, kteří se rozhodli, že právě z Byzance převezmou novou víru – křesťanství. Vedle této výstavy brněnská expozice působí jako poloamatérská akce regionálního významu.
Pochopitelně odpovědí může být, že Brno nemá možnosti jako Bonn, kde se promyšleně využívá peněz spolkové země i Evropské unie. Když ale Kutná Hora mohla loni hostit velkolepou výstavu o jagellonském umění, která by klidně mohla být představena v pařížském Louvru nebo v newyorském Metropolitním muzeu, proč by to nešlo na Moravě, zejména když jde o tak atraktivní celoevropské téma. Odpověď je celkem jednoduchá. Prostě v Brně nemají organizátora velikosti Jiřího Fajta, který díky svému šarmu i odbornému renomé přivezl do Česka umělecké poklady jagellonských králů ze zemí od Polska až po Chorvatsko.
V zajetí tradice
Brněnská výstava však žije v zajetí tradice, jak se u nás prezentovala podobná výročí před listopadem 1989. Vše je navíc narychlo připravenou improvizací, bez tvůrčího nápadu a s minimálním využitím mezinárodní spolupráce. K oné kocovině patří i fakt, že k výstavě otevřené před měsícem existuje jen skládačka na papíru o formátu A3.
Pokud jste zklamáni tak jako já, zvu vás letos v létě do německého Paderbornu na výstavu Credo o počátcích křesťanství ve středověké Evropě, na níž se podílejí velká muzea od Dublinu přes Oslo až po Řím.