Osudy národem milovaného i kritizovaného písničkáře Karla Hašlera nabízejí dramaticky vděčné téma, na němž lze uhrát mnoho o konstantách chování a myšlení české společnosti.

Kohoutova hra se o to snaží. Jenže jak text, tak inscenace honí příliš mnoho zajíců. Chce podrobit kritice český sklon k loajalitě a udavačství napříč stoletími, chce ukázat věčné pohrdání „baviči“, chce sledovat Hašlerovy osudy z nové perspektivy, ale zároveň nechce diváky připravit o „jejich“ Hašlera.

Chce být nesentimentální a ironizující, s polemickými úvahami o kýči, ale čím dál víc se do sentimentu a kýče propadá. Jako by tvůrci postrádali odvahu k divácky možná méně atraktivnímu, leč vyhraněnému dramatickému tvaru sledujícímu jedno či dvě základní témata.

Kabaretní revue

Místo toho se nabízí kabaretní revue s písničkami a výjevy z Hašlerova života nešťastně zarámovaná principem „divadla na divadle“, kdy skutečný režisér Tomáš Töpfer „jako“ zkouší skutečnou hru Pavla Kohouta, který se musí objevit i na projekčním plátně, přestože pouze zopakuje text uvedený v programu.

Obraz divadelního zákulisí přitom nabízí ta nejotřepanější klišé – od intelektuálního dramaturga až k homosexuálnímu oblékači. Vrcholem je diskuse režiséra s herci, jež diváky naivně školí ve stylu „všechno, co jste kdy chtěli vědět o Hašlerovi, ale báli jste se zeptat“. A vše je prošpikováno rádoby vtipnými aktuálními narážkami tu na Gotta, tu na Kohouta, tu na magistrát.

Inscenace je okázalým velkým plátnem s přijíždějícími a odjíždějícími kulisami, z balkónových lóží vlajícími prapory s hákovými kříži, projekcemi a sborem připomínajícím recitační kolektivy let dávno minulých. Statují v něm i velmi dobří vinohradští herci, protože hra nabízí jen tři větší role – Hašlera hraje Petr Rychlý, a to vůbec ne špatně, dobře zpívá a zvládne i polohu Hašlerovy frajerské umanutosti, jež ho přivede až k tragické smrti. A navíc pro diváky zosobňuje téma rozkročenosti mezi bavičem a „seriózním“ hercem.

Kateřina Brožová jako Hašlerova žena Zdena nenabízí víc než sladké úsměvy a půvab štíhlé blondýnky, Rudolf Deyl st. v podání Martina Zahálky je také dost jednostrunný. A ostatní se mihnou jen v drobných rolích, z nichž za zmínku stojí především precizně zahraný Gestapák i Eduard Bass Otakara Brouska ml.

Ty, kdo od Hašlera čekají osobitý pohled na jednu z nejznámějších postav českého šoubyznysu, asi inscenace zklame. Kdo se spokojí s revuální všehochutí, odejde spokojen. Vždyť si na konci s herci dojatě zanotuje Tu naši písničku českou, a smaže tak znepokojující pachuť z tragického závěru…

Celkové hodnocení 50 %