Článek
Z tohoto hlediska lze výstavu v Rudolfinu jen ocenit. Organizátoři dali dohromady evropské malíře od Maďarska po Anglii, kteří se většinou narodili v 60. a 70. letech minulého století, mají už mezinárodní renomé a vystavují v muzeích a galeriích od Paříže po New York.
Převažují mezi nimi Rumuni z Kluže a Němci z Lipska – „klužská“ a „lipská“ škola, jak hrdě uvádějí organizátoři, byť tento umělecko-historický pojem z 19. století je dnes už téměř vyprázdněný.
Název výstavy Soumrak (vlastně Nightfall, abychom byli i v Praze světoví) vychází z povídky Isaaka Asimova, který líčí, co se stane s civilizací, když vše ohrozí trvalé zatmění slunce.
Britská kurátorka Jane Nealová poměrně šikovně rozčlenila obrazy do tematických okruhů, které jsou atraktivní: Rozbitá krajina a pokřivená krása, Doma, ale ne v bezpečí, Malba a film, Pod příkrovem tmy, Zápas o identitu…
Může za to 11. září v New Yorkua všechno další, co poté následovalo... Jane Nealová, kurátorka
Chtělo by se zatleskat, ale něco v tom brání. Je jasné, že umění nemá jen bavit a esteticky okouzlovat, příznaků krize, tápání, tísně a zmatenosti je tady ale nějak až moc. Prostě soumrak štěstí a krásy, bilance deprese a krize. „Může za to 11. září v New Yorku a všechno další, co poté následovalo,“ tvrdí Jane Nealová.
Stylově v Rudolfinu dominují různé návraty k druhé vlně expresionismu, neorealismu, nové figuraci, hyperrealismu. Kvalita je dosti rozkolísaná, dokonce ani premiant evropské malby Neo Rauch v celé kolekci nepůsobí nijak mimořádně.
Výstava ale docela pomohla pražskému rodákovi Danielu Pitínovi (ročník 1977), jehož obrazy jsou excelentní a v této mezinárodní konfrontaci se jeví jako zřetelné, že doma máme malíře o kterém – věřme – ještě hodně uslyšíme.
Pochvalme ještě kvalitní anglicko-český katalog, který překračuje běžné domácí standardy. Bilanci figurální malby pořádá Rudolfinum ve spolupráci s Centrem pro moderní a současné umění v Debrecínu (MODEM), kde měl projekt premiéru.