Nahrál album s projektem Grinderman, absolvoval s ním koncertní turné, vydal knihu, psal filmové i divadelní scénáře a hostoval na albech jiných.

Už první poslech v pondělí vydaného počinu Push The Sky Away, patnáctého v diskografii Nicka Cavea & The Bad Seeds, signalizuje změnu v protagonistově práci. Zatímco deska Grinderman 2 (2010) přinesla syrový rock’n’roll jdoucí až na pomyslnou dřeň, novinka nabízí ztišení.

Je to sbírka devíti melancholických balad postavených na minimalistickém a repetitivním přednesu i zvuku. Je to v podstatě uvolněné blues s výraznými houslovými party Warrena Ellise, zvukem piana a mručivým přednesem Cavea. Ten jako obvykle nedbá na intonaci a upřednostňuje dramatičnost vyprávění.

Všechno je promyšlené, od první do poslední skladby není slyšet ani náznak hudebního šílenství, naopak vše plyne utěšeně a pomalu. Dokonce tak pomalu, že se hned za polovinou stává album monotónní až jednobarevné.

Jako by písničky vznikaly brzy ráno, kdy je autor ještě unavený po hodinách spánku a na denní frmol si ledva zvyká.

Cave a jeho posádka se nebojí vytáhnout v podstatě nijak melodické instrumentální základy, na nichž frontman přednáší o své životní filozofii.

Opře se i do pop kultury, to když se například v písni Higgs Boson Blues objeví postava Hannah Montany, v protikladu k Robertu Johnsonovi a třeba Luciferovi. V textech tradičně nechybí sexualita a temné stránky lidského chování.

Nick Cave svým novým počinem ale až tak nepřekvapil. Přinesl kolekci, která vzhledem k jeho minulosti musela být taková, jaká je. Tichá, temná a hudebně alternativní. Divoké období má na pár let za sebou.

Hodnocení 70 %